Rok se s rokem sešel a ve dnech 9. - 10.9.2006 proběhl již 12. ročník cyklistické soutěže K293 tour, který byl současně druhým ročníkem, kdy se startovalo mimo Karlovy Vary. Místo startu bylo stejné jako loni – tj. ve Žluticích u nádraží. I letos byl z Karlových Varů vypraven cyklobus – stejně jako loni autobus Karosa B732 Dopravního podniku K.Vary, evidenční číslo 300. Na start se dostavilo celkem 16 závodníků, což slibovalo šanci na relativně vysoký počet družstev a tedy zajímavější soutěž, nicméně nakonec tomu tak nebylo…

Ještě před startem se totiž zrodil první konflikt. Většina závodníků se rozdělila na dvou až tříčlenná družstva, s výjimkou družstva č. 5, kde jeli 2 noví účastníci, kteří závodili vůbec poprvé. Ovšem skupina č. 4 hodlala mít také 4 účastníky, přestože nového závodníka měla pouze jednoho. Respektive ona ta skupina jako celek nehodlala, pouze někteří její členové hodlali. Vrcholem bylo, že když se jeden ze členů skupiny č. 4 dohodl se členem skupiny č. 3, že pojedou spolu a vytvoří tak další skupinu, tak byl odvolán členkou skupiny č. 4 stranou, tam patřičně zpracován (kulantně řečeno), aby organizátorům, kteří již novou skupinu zapisovali do startovní listiny, sdělil, že je všechno jinak a že trvají na čtyřčlenné skupině… S tím ovšem nesouhlasil člen skupiny č. 3, který podal protest.

Organizátoři nakonec dali závodníkům časový limit, do kterého se mají dohodnout na složení skupin s tím, že neučiní-li tak, bude složení skupin určeno direktivně pořadatelem. Člen skupiny č. 3 nakonec rezignoval a vznik čtyřčlenné skupiny nakonec umožnil. Skupina č. 4 tak mohla být spokojená. Pod záminkou jedné nové členky, která kolem sebe potřebuje 3 zkušenější, jinak by zabloudila, zhavarovala, zkolabovala či absolvovala jinou dramatickou katastrofu, se totiž skrývala taktika a strategická dělba práce: krom nové závodnice měl jeden ze členů s sebou notebook, jiný telefon s  kontakty na x zpravodajů a ten třetí? Řízky a jiné naturálie a dost rychlosti a energie na případné „vracecí otázky“… Ovšem ani tato kombinace nebyla nakonec papírově největším favoritům nic platná…

16 závodníků tedy nakonec vytvořilo pouze 5 družstev. Počasí jim velmi přálo, trasa vedla poklidnou vesnickou krajinou plnou pěkných výhledů do okolí, a tak v pelotonu panovala všeobecná spokojenost a dobrá nálada. Ne tak v  organizačním týmu, jelikož organizátor, který zajišťoval pořadatelské vozidlo, oznámil, že musí poměrně brzo odpoledne odjet a navrátí se až druhý den ráno.

Trasa vedla ze Žlutic severním směrem, přes Valeč, Nepomyšl, Mašťov a Radonice až k Nechranické přehradě do kempu Vikletice. Jedinou vadou na kráse byl poměrně malý počet hospod na trase. Respektive použitelných hospod – protože řada z nich otvírala až v odpoledních hodinách. Většina závodníků se občerstvila v hospodě U tety v Mašťově. Jedné ze skupin se tam líbilo takovým způsobem, že v ní strávili hodinu a půl, což se nakonec ukázalo pro jejich celkový výsledek jako osudné, jelikož kvůli tomu nestihli o 17 minut limit a vzhledem k velké vyrovnanosti výsledků bylo právě těch 17 stržených bodů fatálních…

V cíli první etapy proběhl meziúkol, kterým byl krátký sprint od chatky organizátorů ke skruži a zpět. Zákeřné na něm bylo to, že skupiny musely nejprve na meziúkol nominovat jednoho svého člena, aniž by dopředu znaly charakter disciplíny. Takže v některých skupinách rozhodně neběželi nejsilnější či nejrychlejší jedinci. Po první etapě vedla překvapivě skupina č. 5, která byla složena ze dvou nováčků a dvou členů, kteří se účastnili již několika ročníků, ale převážně obsazovali spíš pozice na konci výsledkové listiny. Druhá byla favorizovaná skupina č. 4 před skupinou č. 1; bodové rozdíly byly však minimální, a proto bylo před druhou etapou ještě vše otevřené. Na místě cíle naštěstí použitelná hospoda s dlouhou otevírací dobou byla, a tak většina účastníků slavila úspěšné dojetí do cíle první etapy až do pozdních nočních hodin.

Druhá etapa se nakonec netypicky ukázala být náročnější a delší, než ta první, což ale nebylo původně až tak úplně v plánu; během plánování závodu se u Chyše objevila neočekávaná uzávěrka, kvůli které musela být původně plánovaná trasa odkloněna do táhlého prudkého stoupání na Bohuslav a Močidlec. S otevřenými hospodami to opět bylo nevalné, v druhé části etapy však už několik občerstvovacích možností naštěstí bylo. Většina skupin za tímto účelem využila motorest v Lubenci, ovšem byla kvůli tomu nucena sjet asi půl kilometru z plánované trasy.

Druhá etapa a celé vyhlášení výsledků se ovšem nesla v duchu protestu skupiny č. 2, která nesouhlasila s vyhodnocením její odpovědi na kontrolní otázku z první etapy, kde měl být uveden počet různých souhlásek v názvu obce „Vojnín“. Správná odpověď byla 3, oni trvali na tom, že 4, jelikož to první „n“ není „n“, ale „ň“, protože se tak vyslovuje. Následovaly různé telefonáty a konzultace se všemožnými kapacitami na jazyk český s výsledky přiklánějícími se k oběma stranám.

Protest skupiny byl nakonec zamítnut, a tak se musela spokojit „pouze“ s  celkovým druhým místem. Stejně by skončila ovšem i za předpokladu, že by jí odpověď uznána byla. Odečíst ostatním skupinám body za odpověď 3 rozhodně nešlo, protože i při pro skupinu č. 2 nejlepší možné interpretaci odpovědi šlo maximálně tak uznat obě odpovědi jako správné, což by na celkovém pořadí nic nezměnilo. Na prvním místě se umístila překvapivě na nováčky nejbohatší skupina č. 5, která své vedení udržela navzdory tomu, že ve druhé etapě byl jejich výsledek o poznání horší, „vybavená“ čtyřčlenná skupina č. 4 se nakonec musela spokojit s bronzem. Na dalších místech skončily skupiny č. 1 a č. 5. Dopravu závodníků zpět do Karlových Varů zajistil opět cyklobus ev.č. 300.