Několik posledních let bylo pořadateli závodu uvažováno o přesunutí místa startu někam mimo Karlovy Vary. Důvod toho je nasnadě – v okolí Karlových Varů byla během předešlých ročníků projeta většina silnic a cest a vymyslet zcela novou trasu se stávalo čím dál tím obtížnější. A jelikož v únoru 2005 došlo k zavření osvědčeného místa startu – restaurace u Doubků, bylo tak o přesunutí startu rozhodnuto.

Jedenáctý ročník K293 TOUR se po roční odmlce konal opět jako dvoudenní – o víkendu 10. a 11. září 2005. Startovalo se ve Žluticích, kam byl od karlovarského horního nádraží vypraven pro účastníky závodu autobus. To mělo velmi pozitivní efekt především v tom, že v místě startu byla většina účastníků včas.

Na start se dostavilo 17 závodníků a ti vytvořili 7 družstev:
1. Eva Sedláková, Petr Sedlák, Olga Hofmanová, Helena Nyklová 2
2. Zbyněk Tlučhoř, Ivana Nejtková
3. Hana Menclová, Albert Regner
4. Kamila Hofmanová, Roman Švec
5. Helena Nyklová, Jiří Matoušek, Jan Nykl
6. Jakub Mráz, Slávka Havelková
7. Alena Kostková, Jakub Votápek

Trasa 1. etapy vedla ze Žlutic směrem na Chyše. Zde už někteří závodníci neodolali a navštívili místní cukrárnu. Necelé 4 kilometry před Lubencem trasa odbočila a přivedla závodníky do obce Žďárek, kde měli zjistit jaký rozsah má stupnice teploměru na domě č. 47. Když už se několikátý člověk po sobě díval na dotyčný teploměr, zakryla ho majitelka domu hadrem, a tak některé skupiny měly úkol trochu ztížený, ale poradily si.

Kilometr za Žďárkem dorazila družstva k rozcestníku „Pod Horkou“. A ač se zde mělo pokračovat stále rovně, odbočovala postupně jednotlivá družstva shodně doleva z prudkého kopce směrem na obec Vítkovice. Pořadatelé nejdříve toto počínání závodníků nechápali, ale vysvětlení se záhy našlo. Prospekt totiž posílal závodníky do směru s nejnižším součtem kilometrických údajů a zatímco při plánování závodu to bylo rovně, těsně před závodem Klub českých turistů cedule na rozcestníku vyměnil a přidal novou ceduli s nejnižším kilometrickým údajem směrem na Vítkovice.

Závodníci družstev č. 1, 2 a 4 tak absolvovali neplánovaný sjezd prudkým kopcem dolů a následně nepříjemný návrat nahoru. Ostatní už byli organizátory o situaci vyrozuměni, a tak v rámci fair-play byl třem jmenovaným skupinám prodloužen časový limit o 20 minut. Pořadí průjezdů družstev se samozřejmě díky tomuto problému proházelo – od rozcestníku se na další úsek závodu vydalo ve 12.15 hodin nejdříve družstvo č. 3, po patnácti minutách družstva č. 2 a 4, chvíli po nich č. 1, ve 13.00 hodin družstvo č. 7, po deseti minutách družstvo č. 6 a po další půl hodině družstvo č. 5, které uzavíralo peloton závodníků už z místa startu, protože startovalo o  30 minut později.

Trasa dále vedla přes Kračín do Tisu u Blatna, lesní asfaltkou přes rekreační středisko Sklárna k Černému rybníku, z prudkého kopce do Rabštejna nad Střelou a prudkým kopcem nahoru zpět k Černému rybníku. U Černého rybníka čekali na závodníky pořadatelé a zatímco skupinu č. 5 zde zastihli těsně po 15. hodině ještě při prvním průjezdu, v následující hodině sem skupiny č. 2, 7, 4, 3 a 1 dojížděly v uvedeném pořadí podruhé – už po absolvovaném kolečku přes Rabštejn.

Od těchto okamžiků se však začalo kazit do té doby celkem pěkné počasí. Modrou oblohu začaly postupně zahalovat mraky a vypadalo to na pořádný déšť. Navíc v těchto okamžicích jeden člen družstva č. 6 píchnul, a protože nikdo v družstvu neměl pumpičku, nevypadala tato situace vůbec růžově. V  16.06 hodin obdrželi pořadatelé od této skupiny SMS-ku: „Jsme v prdeli někde za pingpongovejma stolama. Neopravitelný defekt. Navíc tu není signál. Pokračujem dle prospektu dál pěšky. Žádáme o vyslání servisního vozidla…“ Naštěstí toto družstvo dorazilo pěšky k Černému rybníku právě v  okamžiku, kdy sem podruhé dorazilo i družstvo č. 5. To jim pomohlo píchlou duši opravit a stalo se tak dalším družstvem, které si od pořadatelů vysloužilo bonusových 20 minut k časovému limitu etapy. To už odbyla 17. hodina a spustil se pořádný déšť, který vůbec nechtěl ustat.

Kvůli velké časové ztrátě se družstvo č. 6 rozhodlo vynechat kolečko přes Rabštejn a pokračovalo dále přes Žihli, Potvorov, Řemešín a Horní Hradiště do Plasů, kde byl cíl 1. etapy. Sem za stále neustávajícího deště dorazili v  krátkém sledu po sobě družstva č. 4, 2, 1, 3, 5 a 7 a asi s 30 minutovým odstupem i zbývající družstvo č. 6. Časový limit se podařilo splnit všem družstvům – prodloužení limitu o 20 minut tak žádné ze čtyř družstev, kterých se to týkalo, nevyužilo.

Ve 20 hodin pořadatelé vyhlásili výsledky po první etapě a na přání závodníků odtajnili i místo, kde se všichni nacházeli – obec Plasy totiž nebyla ve směru, kterým do ní všichni dorazili, nijak označena. První etapu vyhrálo družstvo č. 3, druhé skončilo družstvo č. 5 a třetí družstvo č. 1. Na sedmém místě bylo vyhlášeno družstvo č. 4, ale po uznaném protestu ohledně otázky na počet bílých pruhů na závoře, kterých bylo díky oboustrannému rozdělenému provedení o deset více než bylo vidět ze silnice, se toto družstvo posunulo v průběžném pořadí o dvě příčky nahoru.

Původně měl na závodníky čekat ještě meziúkol, ale protože už všichni měli velký hlad a deštivé počasí neustávalo, byl meziúkol přesunut na druhý den ráno. Večeři všichni účastníci absolvovali v nedaleké pizzerii a kolem jedenácté hodiny večer se šlo spořádaně spát.

Ráno vstávali závodníci do zamračeného dne, ale alespoň nepršelo. Těsně před startem čekal na všechny odložený meziúkol. Tím bylo naplnit prázdnou mísu vodou z 20 metrů vzdáleného kbelíku pouze za pomocí malých kelímků. O pořadí meziúkolu rozhodoval dosažený čas. Ten mělo nejlepší družstvo č. 4 (1:15), jen o vteřinu horší bylo družstvo č. 7.

Druhá etapa vedla nejdříve lesní cestou přes tzv. Habrový dolík, dále přes obce Mrtník, Loza a Dolní Bělá a kolem Černého rybníka (shodně pojmenovaného jako toho v první etapě, ale jinak úplně jiného) do malebné obce Špankov. A zatímco krátce po startu etapy začalo pršet, v 11.27, kdy do Špankova dorazilo družstvo č. 1, už nepršelo a z pod mraků začínalo vykukovat sluníčko. V rozmezí 20 minut sem dále dorazila v zatím nezměněném pořadí družstva č. 2, 3 a 4. Jediným družstvem mimo pořadí bylo družstvo č. 5, které stejně jako v etapě první startovalo o půl hodinu déle. Ve 12.15 hodin tak Špankovem projelo nejdříve družstvo č. 6, následované družstvy č. 5 a 7.

Trasa dále pokračovala pohodovým čtrnáctikilometrovým lesním úsekem, který závodníky přivedl do Manětína. To už se mraky roztáhly a hřející slunce všem závodníkům zlepšilo náladu. Do Manětína jednotlivé skupiny dorazily mezi 13. a 14. hodinou. Snad všichni zde plánovali oběd, ale protože zdejší jediná funkční restaurace otevírala ve 14.00 hodin, rozdělili se závodníci do dvou skupin – zatímco někteří pokračovali bez oběda dále, druzí si na otevření Zámecké restaurace počkali.

Poslední úsek 2. etapy vedl přes Pšov do výchozího místa závodu – Žlutic. Sem dorazila družstva kolem půl čtvrté odpoledne a bez výjimky se všem stejně jako předešlý den podařilo časový limit splnit. Při dojezdu poslední skupiny sice opět začínalo pršet, to už ale nikomu moc nevadilo, protože vyhlašování výsledků probíhalo v restauraci u Richterů. Ve druhé etapě se vedlo nejlépe družstvu č. 2, za ním skončilo družstvo č. 3 a na třetím místě družstvo č. 6.

Na závěr ještě jedna zajímavost. Družstvo č. 6 sice skončilo celkově na pátém místě, mohlo ale skončit dokonce první. K tomu mu scházelo přesně tolik bodů, kolik bylo v 1. etapě za kontrolní otázky na okruhu kolem Rabštejna. Ten ale toto družstvo vynechalo.