11. a 12. října 1997 se uskutečnil třetí ročník dvoudenního cyklistického závodu K293 TOUR. Zúčastnilo se ho devět účastníků a účast by byla zřejmě i vyšší, nebýt špatného počasí. V ranních hodinách startovního dne totiž hustě pršelo a ani trochu to nevypadalo, že by se počasí mohlo umoudřit. Přesto se pořadatelé rozhodli závod uskutečnit a v místě startu vyčkávali jednotlivé závodníky.

Start byl již tradičně na autobusové konečné MHD v Lidické ulici v  10.00 hodin. První sem dorazil Martin Míček se svým superstrojem – kolem značky Ukrajina. Jeho odhodlání zúčastnit se závodů nepřekazilo ani zjištění, že trasa nemá dohromady 60 kilometrů, ale že 60 kilometrů má pouze první etapa.

Do desáté hodiny dorazila ještě Slávka Šemberová, během následující půlhodiny pak postupně dalších šest závodníků. Mezitím se snažili pořadatelé telefonicky spojit s několika dalšími pozvanými, kteří přislíbili účast a stále nejeli. Jakub Votápek však účast odřekl – prý musel opravovat monitor. Vladimíru Menclovi se zase nechtělo kvůli špatnému počasí, ale nakonec se nechal přemluvit a účast potvrdil.

V 10.20 odstartoval první závodník – Martin Míček. Ten jako jediný s  nikým nevytvořil družstvo a jel sám. Deset minut po něm pak na trasu vyjelo družstvo číslo 2 – Slávka Šemberová a Jan Kuneš. Helena Nyklová st. s  Pavlem Kneřem jako družstvo 4 vyrazili v 10.40 a za deset minut po nich družstvo 3 (které si s družstvem 4 prohodilo startovní pořadí), složené z obhájkyně loňského prvenství Heleny Nyklové a Jany Nyklové – druhé nejlepší z žebříčku CYKLO K293.

Pak už se čekalo jen na příjezd Vladimíra Mencla, který dorazil v 11.20 a vyjel jako poslední (páté) družstvo společně s Janem Nyklem. Poté se už pořadatelé mohli vydat na trasu a na video natáčet zajímavé okamžiky ze závodu.

Závod vedl z již zmíněného místa startu ke garážím MHD, kde měli závodníci první kontrolní otázku. Odtud se přejelo lávkou přes řeku a trasa pokračovala přes Dalovice, Sadov a Velký Rybník do Hroznětína. Zde závodníci poprvé sjeli z asfaltky na cestu a po zelené turistické značce pokračovali lesem do obce Oldřiš a dále opět po asfaltce přes Lípu až na značenou křižovatku pod obcí Mariánská. Na tomto stanovišti byly ukryty obálky s kontrolními otázkami (již třetí v pořadí) a zde také zastavili pořadatelé k zachycení všech závodníků na trase.

První sem dorazila skupina č. 2. Spletla si však směr a místo doleva pokračovala doprava – do pěkného stoupáku. Uplynulo asi 10 minut a zmíněná skupina prosvištěla kolem pořadatelů, tentokrát již do správného směru. První pozici však tímto malým zdržením neztratila. Druhé dorazilo družstvo 5 a hned se vydalo stíhat družstvo předešlé.

Zbylé skupiny přijely všechny krátce za sebou a v tomto místě se setkaly. Z nich první na trasu vyrazil Martin Míček, coby družstvo 1, a krátce za ním ostatní.

Závod pokračoval kolem dolu Eva na silnici Boží Dar – Abertamy. Té si však závodníci užili jen krátce a asi 2 km před Abertamy odbočili na lesní asfaltku, kterou se dostali k Mrtvému rybníku, u nějž se poprvé dostali nad 1000 metrů nad mořem. Odtud se pokračovalo cestou na asfaltku a po ní asi 1 km do prudkého stoupáku. Z jeho vrcholu se odbočilo a dojelo ke starému tankodromu, u něhož byly schovány další obálky s otázkami. Toto stanoviště bylo nejvyšším bodem celé první etapy (ale i celých závodů dohromady) – jeho nadmořská výška je 1030 m.n.m. Oproti nejnižšímu bodu první etapy (lávka přes Ohři – 360 m.n.m.) to tedy bylo převýšení celých 670 metrů.

Odtud se pokračovalo přes Horní Blatnou (kde si většina závodníků udělala přestávku ve zdejším pohostinství) a dále po červené turistické značce. Ta vedla asi čtyřkilometrovým lesním úsekem, který byl místy opravdu těžkým terénem. Když se závodníci opět dostali na asfaltku, pokračovali spojkou na Přebuz, ale po 3 km odbočili přes Rolavu a lesní cestou se dostali do cíle 1. etapy – obce Rudné.

Etapa měřila 58 km a závodníci měli na její projetí stanovený limit 8 hodin. První dorazilo družstvo č. 2 (17.35 hod.), pak těsně za sebou družstva č. 3, 4 a 5 (mezi 18.40 a 18.53 hod.). Pak už se čekalo jen na posledního závodníka (č. 1), který byl naposledy spatřen asi v 17.50 hodin na odbočce na Přebuz, když přemlouval skupinu číslo 3, aby si trasu nepozměňovala a jela dle prospektu. Ta však radši dala přednost silnici před lesní cestou a jela jinudy (i když za cenu ztráty 35 bodů). Proto je na tomto místě nutno vyzdvihnout výkon Martina Míčka, který – ač na Ukrajině – nesjel z předepsané trasy a po ní pokračoval a na následném kontrolním stanovišti přesně spočítal hřebíky, kterými byla přitlučena lavice na posedu, a to i přes to, že už byla tma a téměř nebylo vidět. Kvůli zmíněné tmě však necelé 3 kilometry před cílem špatně odbočil a než našel tu správnou cestu a dorazil do cíle, bylo deset hodin večer.

Čtyřhodinové zpoždění od vypršení limitu ho podle pravidel mělo stát 240 bodů, ale soutěžící se nad ním slitovali a na návrh rozhodčích souhlasili se snížením trestných bodů na 120, tedy na polovinu. K tomu ještě Martin obdržel od pořadatelů cenu za „statečný výkon“ – zdarma nejnovější výtisk časopisu Bambus.

Druhý den se startovalo ve stejném pořadí jako den před tím (mimo družstev č. 3 a 4, která oproti 1. etapě startovala ve správném pořadí). Změna ve složení družstev byla pouze u čtvrtého – Helena Nyklová st. musela zůstat kvůli úklidu na chatě, a tak zmíněné družstvo reprezentoval pouze jeho druhý člen – Pavel Kneř.

Trasa 2. etapy byla víceméně pohodová – kromě úvodního stoupáku na kopec ve směru na Přebuz už vedla téměř stále po rovině nebo z kopce – čtyřkilometrový klesák Liščím údolím vystřídaly další čtyři kilometry pohodové jízdy po rovině po modré turistické značce, vedoucí oblastí nazývanou „Poušť“. Dále se pokračovalo přes obce Smrčina, Hradecká, Poušť, Tatrovice, Chodov a Jenišov do Karlových Varů, kde místo cíle bylo totožné s místem startu 1. etapy.

Tam dorazila první skupina č. 2 (12.30 hod.), po ní pak skupiny 3, 4 a 5 (mezi 13.20 a 13.30 hod.). Pak už se čekalo jen na posledního závodníka (skupinu 1). Ten sice stihnul dorazit v limitu, který byl 5 hodin (přijel ve 13.40 hodin), ale k překvapení všech účastníků nikoli na kole značky Ukrajina, ale v automobilu značky Favorit. To samozřejmě pravidla nedovolují a Martinovi tak hrozila diskvalifikace, ale vzhledem k tomu, že automobil použil pouze na posledních třech kilometrech, a vzhledem k předchozímu výkonu (100 km na kole Ukrajina) mu rozhodčí pouze udělili trest v podobě stržených 50 bodů.