O víkendu 22. a 23. září 2001 se uskutečnil sedmý ročník cyklistického závodu
K293 TOUR. Zúčastnilo se ho 18 závodníků, kteří utvořili těchto šest
skupin:
skupina č. 1 – Roman Švec, Kamila Hofmanová;
skupina č. 2 – Eva Němcová, Petr Sedlák, Olga Hofmanová, Helena Nyklová 2;
skupina č. 3 – Jan Nykl, Jana Nyklová, Ondřej Částek;
skupina č. 4 – Hana Menclová, Jakub Votápek;
skupina č. 5 – Martin Míček, Alena Kostková, Albert Regner, Tomáš Gajar;
skupina č. 6 – Slávka Havelková, Radek Šedivý, Andrea Widtmanová.
Narozdíl od minulých let, kdy trasa závodu vedla do Krušných hor, bylo v
tomto ročníku místo cíle v cela opačném směru – jelo se na jih a cílem
bylo rekreační středisko Melchiorova Huť u Úněšova. Největší délku trasy
v historii (první etapa měla 62, druhá 60 kilometrů) kompenzoval méně
náročný terén než v ročnících předešlých. Také počasí bylo zcela
specifické – nebylo totiž takové vedro jako v minulých dvou ročnících,
ale ani nepršelo.
První skupina odstartovala přesně v 10.00 hodin, ostatní skupiny v
desetiminutových intervalech. Trasa závodu vedla nejprve přes Zámecký vrch,
kde závodníci zjistili vzdálenost k výletnímu restaurantu (360 m), přes
Divadelní náměstí a po Okružní cestě na Kolovou. Na Okružní cestě se závodníci
zastavili u dvou rozcestníků. Na prvním z nich sečetli kilometrické
údaje (36,8), na druhém zjistili vzdálenost do Bochova (17 km). V Kolové
pak zjistili, že zdejší transformátor je z roku 1926 a krátce za cedulí
konce obce našli první obálku s teoretickými otázkami. Z jejích
otázek nedělalo žádné skupině problém odpovědět, že v Kolové byla
doporučená rychlost 40 km/h, naopak součet čísel na pumpě v Javorné
přinesl tolik různých výsledků, že se nakonec pořadatelé rozhodli uznat
všechny.
Pokračovalo se přes Pilu, kde závodníci zjistili, že majitelem zdejšího
tesařství je Josef Truhlář, při následném stoupání do Rybničné spočítali počet
černých pruhů na závoře (8) a na vývěsní tabuli v Rybničné zjistili, že
pokuta za znečištění veřejného prostranství při výkonu podnikatelské činnosti
je 200.000 Kč. Pak projeli Javornou a krátce za ní následovalo první kontrolní
stanoviště, kde na účastníky čekali pořadatelé a kde byla zároveň schována
druhá obálka. První sem dorazilo deset minut po dvanácté hodině družstvo č. 1.
Krátce po něm družstva č. 3 (12:17) a č. 4 (12:28). Pak po delší odmlce č. 5
(12:50), č. 2 (13:05) a jako poslední č. 6 (13:40). Čtyři skupiny napsali
správně, že poslední vítěz Wimbledonu (Ivaniševič) se narodil ve Splitu a jen
jedna skupina nenapsala správně, že černoši tvoří jen 2% obyvatel Guatemaly.
Pak trasa vedla přes obce Číhaná a Svinov a dále údolím podél řeky Střely do
Toužimi. V Číhané závodníci odpověděli, že zdejší myslivecké sdružení se
jmenuje Mirotický les, ve Svinově zjistili, že zdejší kaple je z roku
1827. Pak našli třetí obálku. Logickou úlohu vyřešily 4 skupiny, herečku,
která nehrála v seriálu Nemocnice na kraji města (Jana Preissová), určili
správně všichni. Pak závodníci zjistili, že na pozemku u Chylického mlýna
je zakázáno sekání trávy a že lovná míra kapra ve zdejším rybníce je 40 cm.
V Toužimi zašla většina skupin na oběd. Dále se pak pokračovalo přes obce
Políkno a Dolní Luhov. Cestou závodníci opsali název Coop-supermarketu (Střela)
a zjistili číslo poštovní schránky v Políkně (9). Mezi Políknem a Dolním
Luhovem se pak nacházela čtvrtá obálka. S otázkou „Jakým způsobem, kromě
dovršení věku 18 let, lze v ČR nabýt zletilosti?“ si věděli rady všichni,
naopak, že letní čas byl u nás poprvé zaveden v roce 1916, vědělo
jen jedno družstvo. Pak na závodníky čekal příjemný čtyřkilometrový lesní úsek,
zakončený výjezdem v obci Buč naproti dopravní značce „stezka pro
tanky“. Cestou pouze opsali z bílého kříže číslo 1970 a na jednom stromě
u křižovatky objevili obrázek sovy. Do Buče dorazilo první družstvo č. 1
(ve 14:50), pak družstva č. 3 (15:30), č. 4 (15:38), č. 2 (16:00) a č. 5
(16:10). Poslední družstvo (č. 6) se sem dostalo s velkým odstupem až po 17.
hodině. Náskok prvního družstva byl dán tím, že jeho členové jako jediní nešli
v Toužimi na oběd, naopak velké zpoždění šestého družstva zase tím, že toto
družstvo najelo několik kilometrů navíc při jednom špatném odbočení.
Dále trasa vedla přes Vlkošov (zde závodníci zjistili na okně zdejší prodejny,
že nabízí Úněšovské uzeniny) a Zhořec (zde zase objevili reklamu na pivo
značky Chodovar). Pak přišla na řadu již poslední, pátá obálka. V ní se
nacházela otázka, která se ptala na to, ze kterého roku byla kaplička v
Dolním Luhově, a na kterou odpověděly správně jen 3 skupiny. Naopak – že
náměstí ve Vatikánu se jmenuje svatého Petra, nevědělo jen jedno družstvo.
Poté závodníci spočítali počet příček žebříku na posed (14), v obci
Březín zjistili název zdejšího penzionu (Hacienda) a před odbočkou ve Skelné
Huti objevili dopravní značku „nebezpečí smyku“.
Do cíle dorazilo prvních pět skupin v krátkém časovém rozmezí (17:50 až
18:20), pouze šestá skupina nestihla časový limit (8 hodin), když dorazila
v 19:23 a za pozdní příjezd se jí odečetlo 36 bodů.
Po dojezdu do cíle čekal na závodníky meziúkol v podobě testu s
deseti otázkami, týkajícími se trasy 1. etapy. K testu nesměli závodníci
použít žádné pomůcky. Nejlepšího výsledku dosáhly skupiny č. 1 a 2 (8
správných odpovědí), na třetím místě se umístila skupina č. 4 se 7 správnými
odpověďmi.
Po meziúkolu na účastníky čekala večeře, po které byly vyhlášeny průběžné
výsledky. V první etapě se na prvním místě umístilo družstvo č. 3 (Jan
Nykl, Jana Nyklová, Ondřej Částek), druhé skončilo družstvo č. 4 (Hana
Menclová, Jakub Votápek) a třetí družstvo č. 2 (Eva Němcová, Petr Sedlák, Olga
Hofmanová, Helena Nyklová 2). Po vyhlášení se už mohla rozproudit volná
zábava. Ti nejvytrvalejší vydrželi být vzhůru až do třetí hodiny ranní.
Jelikož šesté družstvo spěchalo, protože se ještě v neděli přesouvalo do
Prahy, došlo v druhé etapě k přehození jeho startovní pozice – startovalo
jako první přesně v 9.00 hodin. Ostatní družstva pak vyrážela v
zachovaném pořadí mezi 9.10 a 9.50 hodin.
Trasa 2. etapy vedla nejdříve přes Krsy a Olešovice do Úterý. Cestou závodníci
opsali na bílé směrovce nápis „uhlí“, sečetli cifry na žluté ceduli u
plynové nádrže v Krsech (37), zjistili, že se nacházejí v nadmořské
výšce 492 m, našli první obálku, na jejíž otázky odpověděli se střídavými
úspěchy (zatímco číslo silnice správně zjistila jen jedna skupina, s
údajem o klesání silnice se vypořádaly skupiny všechny), a zjistili, že
poštovní schránka v Olešovicích se v den konání závodu nevybírá.
Pak se pokračovalo směrem na Bezděkov a Prachomety. Cestou na závodníky čekala
velmi záludná otázka v podobě bílé cedulky. Závodníci měli zjistit, co
bylo původně na cedulce napsáno. Při podrobném prozkoumání cedulky zblízka šlo
původní nápis přečíst, povedlo se to však pouze skupině jediné. Ostatní
skupiny cedulku pořádně neprozkoumaly (jako například skupina, jejíž člen se
na cedulku jen zdálky podíval a prohlásil: „Hm, to je jasný, jedem dál…“) a
pouze tipovaly (nejčastěji „zhušťovací bod“, „geodetický bod“ či „podrobná
nivelizace“). Správnou odpovědí však bylo „státní triangulace“.
Na dalším stanovišti čekali na závodníky pořadatelé. Jednalo se o posed, který
se nacházel ve stráni pod lesem asi 100 m od silnice. Závodníci měli spočítat
jeho příčky, kterých bylo 8. První sem dorazila skupina č. 1, pak postupně
skupiny č. 3, 6, 2 a 4 a nakonec po větším odstupu i skupina č. 5. Zmíněný
časový odstup využili pořadatelé k odpočinku a v pořadatelském voze
usnuli. Skupina č. 5 jim pak zařídila budíček v podobě hlasitého zabušení
na střechu auta. Na následující křižovatce skupiny zjistily, že zde má reklamu
rádio Evropa 2 a na rozcestníku v Bezděkově sečetly všechny kilometrické
údaje (52,5).
Těsně za Bezděkovem se nacházela druhá obálka. Že Malajsie je federace tvořená
13 státy, neodpovědělo jen jedno družstvo. Že autobus Karosa B731 se sériově
vyrábí od roku 1982 věděla družstva tři. Pak se projelo Prachomety, za kterými
závodníci spočítali bílé pruhy na závoře (6), a cestou z Poseče do Brtě
zjistili, že značku „železniční přejezd jednokolejný“ vyrobila Zemědělská a.s.
Koloveč. V Brti závodníci vynásobili čísla na modré tabulce (360) a
pokračovali směrem na Krásné Údolí. Před ním však ještě našli třetí obálku.
Zde bez problémů odpověděli, že na pumpě v Poseči byl vyobrazen
trojzubec. S druhou otázkou to však již bylo horší. Byť na otázku kolik
dnů mělo 20. století stačí vynásobit průměrnou délku roku 365,25 dnů číslem
100 (což je správných 36 525), našla se v odpovědích čísla jako 3675
či 3625.
V Krásném Údolí měli závodníci zjistit číslo domu, ve kterém se nacházel
hostinec „U Veselých“. Většina skupin zde však neplnila jen zadání tohoto
úkolu, ale využila místa i k naobědvání se. Pak následoval lesní úsek do
Hlinek. V něm závodníci nejdříve spočítali počet okének v posedu (4)
, stromy v okruhu 1 m od boudy (4), z červené boudy opsali oranžové
číslo (23660) a v samotných Hlinkách zjistili, že vlevo se nachází
„pastevní“ areál.
Za Hlinkami čekala na závodníky čtvrtá obálka. Všechny skupiny zjistily
správně, že za kilometr jízdy může taxikář v Karlových Varech účtovat
maximálně 35 Kč, a až na jednu skupinu poznaly i dopravní značku „nehoda“.
Dále se pokračovalo přes Dražov, ve kterém závodníci zjišťovali nejbližší
autobus do Karlových Varů (4.54), a Stanovice, kde opsali název zdejšího
velkoobchodu elektro („Úsvit“). Pak dojeli do Březové a vydali se lesem přes
Linhart do místa cíle v Tuhnicích. Cestou na ně ještě čekaly dvě otázky.
Na první z nich (Jaké je telefonní číslo do firmy, která vyrobila
feromonový kůrovcový lapač) neodpověděl správně nikdo. Nebylo to však
zapříčiněno neschopností závodníků, ale tím, že před závodem někdo dotyčný
lapač odstranil. Správnou odpovědí bylo 0646 744 023. Posledním úkolem bylo
vynásobení údajů na rozcestníku (48,75).
Limit druhé etapy (7 hodin) se podařilo splnit všem skupinám. Nejlépe si
v této etapě vedlo družstvo č. 5 (Martin Míček, Alena Kostková, Albert
Regner, Tomáš Gajar), na druhém místě skončilo družstvo č. 2 (Eva Němcová,
Petr Sedlák, Olga Hofmanová, Helena Nyklová 2), třetí bylo družstvo č. 3 (Jan
Nykl, Jana Nyklová, Ondřej Částek).
