O víkendu 22. a 23. září 2001 se uskutečnil sedmý ročník cyklistického závodu K293 TOUR. Zúčastnilo se ho 18 závodníků, kteří utvořili těchto šest skupin:
skupina č. 1 – Roman Švec, Kamila Hofmanová;
skupina č. 2 – Eva Němcová, Petr Sedlák, Olga Hofmanová, Helena Nyklová 2;
skupina č. 3 – Jan Nykl, Jana Nyklová, Ondřej Částek;
skupina č. 4 – Hana Menclová, Jakub Votápek;
skupina č. 5 – Martin Míček, Alena Kostková, Albert Regner, Tomáš Gajar;
skupina č. 6 – Slávka Havelková, Radek Šedivý, Andrea Widtmanová.

Narozdíl od minulých let, kdy trasa závodu vedla do Krušných hor, bylo v  tomto ročníku místo cíle v cela opačném směru – jelo se na jih a cílem bylo rekreační středisko Melchiorova Huť u Úněšova. Největší délku trasy v historii (první etapa měla 62, druhá 60 kilometrů) kompenzoval méně náročný terén než v ročnících předešlých. Také počasí bylo zcela specifické – nebylo totiž takové vedro jako v minulých dvou ročnících, ale ani nepršelo.

První skupina odstartovala přesně v 10.00 hodin, ostatní skupiny v  desetiminutových intervalech. Trasa závodu vedla nejprve přes Zámecký vrch, kde závodníci zjistili vzdálenost k výletnímu restaurantu (360 m), přes Divadelní náměstí a po Okružní cestě na Kolovou. Na Okružní cestě se závodníci zastavili u dvou rozcestníků. Na prvním z nich sečetli kilometrické údaje (36,8), na druhém zjistili vzdálenost do Bochova (17 km). V Kolové pak zjistili, že zdejší transformátor je z roku 1926 a krátce za cedulí konce obce našli první obálku s teoretickými otázkami. Z jejích otázek nedělalo žádné skupině problém odpovědět, že v Kolové byla doporučená rychlost 40 km/h, naopak součet čísel na pumpě v Javorné přinesl tolik různých výsledků, že se nakonec pořadatelé rozhodli uznat všechny.

Pokračovalo se přes Pilu, kde závodníci zjistili, že majitelem zdejšího tesařství je Josef Truhlář, při následném stoupání do Rybničné spočítali počet černých pruhů na závoře (8) a na vývěsní tabuli v Rybničné zjistili, že pokuta za znečištění veřejného prostranství při výkonu podnikatelské činnosti je 200.000 Kč. Pak projeli Javornou a krátce za ní následovalo první kontrolní stanoviště, kde na účastníky čekali pořadatelé a kde byla zároveň schována druhá obálka. První sem dorazilo deset minut po dvanácté hodině družstvo č. 1. Krátce po něm družstva č. 3 (12:17) a č. 4 (12:28). Pak po delší odmlce č. 5 (12:50), č. 2 (13:05) a jako poslední č. 6 (13:40). Čtyři skupiny napsali správně, že poslední vítěz Wimbledonu (Ivaniševič) se narodil ve Splitu a jen jedna skupina nenapsala správně, že černoši tvoří jen 2% obyvatel Guatemaly.

Pak trasa vedla přes obce Číhaná a Svinov a dále údolím podél řeky Střely do Toužimi. V Číhané závodníci odpověděli, že zdejší myslivecké sdružení se jmenuje Mirotický les, ve Svinově zjistili, že zdejší kaple je z roku 1827. Pak našli třetí obálku. Logickou úlohu vyřešily 4 skupiny, herečku, která nehrála v seriálu Nemocnice na kraji města (Jana Preissová), určili správně všichni. Pak závodníci zjistili, že na pozemku u Chylického mlýna je zakázáno sekání trávy a že lovná míra kapra ve zdejším rybníce je 40 cm.

V Toužimi zašla většina skupin na oběd. Dále se pak pokračovalo přes obce Políkno a Dolní Luhov. Cestou závodníci opsali název Coop-supermarketu (Střela) a zjistili číslo poštovní schránky v Políkně (9). Mezi Políknem a Dolním Luhovem se pak nacházela čtvrtá obálka. S otázkou „Jakým způsobem, kromě dovršení věku 18 let, lze v ČR nabýt zletilosti?“ si věděli rady všichni, naopak, že letní čas byl u nás poprvé zaveden v roce 1916, vědělo jen jedno družstvo. Pak na závodníky čekal příjemný čtyřkilometrový lesní úsek, zakončený výjezdem v obci Buč naproti dopravní značce „stezka pro tanky“. Cestou pouze opsali z bílého kříže číslo 1970 a na jednom stromě u křižovatky objevili obrázek sovy. Do Buče dorazilo první družstvo č. 1 (ve 14:50), pak družstva č. 3 (15:30), č. 4 (15:38), č. 2 (16:00) a č. 5 (16:10). Poslední družstvo (č. 6) se sem dostalo s velkým odstupem až po 17. hodině. Náskok prvního družstva byl dán tím, že jeho členové jako jediní nešli v Toužimi na oběd, naopak velké zpoždění šestého družstva zase tím, že toto družstvo najelo několik kilometrů navíc při jednom špatném odbočení.

Dále trasa vedla přes Vlkošov (zde závodníci zjistili na okně zdejší prodejny, že nabízí Úněšovské uzeniny) a Zhořec (zde zase objevili reklamu na pivo značky Chodovar). Pak přišla na řadu již poslední, pátá obálka. V ní se nacházela otázka, která se ptala na to, ze kterého roku byla kaplička v  Dolním Luhově, a na kterou odpověděly správně jen 3 skupiny. Naopak – že náměstí ve Vatikánu se jmenuje svatého Petra, nevědělo jen jedno družstvo. Poté závodníci spočítali počet příček žebříku na posed (14), v obci Březín zjistili název zdejšího penzionu (Hacienda) a před odbočkou ve Skelné Huti objevili dopravní značku „nebezpečí smyku“.

Do cíle dorazilo prvních pět skupin v krátkém časovém rozmezí (17:50 až 18:20), pouze šestá skupina nestihla časový limit (8 hodin), když dorazila v 19:23 a za pozdní příjezd se jí odečetlo 36 bodů.

Po dojezdu do cíle čekal na závodníky meziúkol v podobě testu s  deseti otázkami, týkajícími se trasy 1. etapy. K testu nesměli závodníci použít žádné pomůcky. Nejlepšího výsledku dosáhly skupiny č. 1 a 2 (8 správných odpovědí), na třetím místě se umístila skupina č. 4 se 7 správnými odpověďmi.

Po meziúkolu na účastníky čekala večeře, po které byly vyhlášeny průběžné výsledky. V první etapě se na prvním místě umístilo družstvo č. 3 (Jan Nykl, Jana Nyklová, Ondřej Částek), druhé skončilo družstvo č. 4 (Hana Menclová, Jakub Votápek) a třetí družstvo č. 2 (Eva Němcová, Petr Sedlák, Olga Hofmanová, Helena Nyklová 2). Po vyhlášení se už mohla rozproudit volná zábava. Ti nejvytrvalejší vydrželi být vzhůru až do třetí hodiny ranní.

Jelikož šesté družstvo spěchalo, protože se ještě v neděli přesouvalo do Prahy, došlo v druhé etapě k přehození jeho startovní pozice – startovalo jako první přesně v 9.00 hodin. Ostatní družstva pak vyrážela v  zachovaném pořadí mezi 9.10 a 9.50 hodin.

Trasa 2. etapy vedla nejdříve přes Krsy a Olešovice do Úterý. Cestou závodníci opsali na bílé směrovce nápis „uhlí“, sečetli cifry na žluté ceduli u  plynové nádrže v Krsech (37), zjistili, že se nacházejí v nadmořské výšce 492 m, našli první obálku, na jejíž otázky odpověděli se střídavými úspěchy (zatímco číslo silnice správně zjistila jen jedna skupina, s  údajem o klesání silnice se vypořádaly skupiny všechny), a zjistili, že poštovní schránka v Olešovicích se v den konání závodu nevybírá.

Pak se pokračovalo směrem na Bezděkov a Prachomety. Cestou na závodníky čekala velmi záludná otázka v podobě bílé cedulky. Závodníci měli zjistit, co bylo původně na cedulce napsáno. Při podrobném prozkoumání cedulky zblízka šlo původní nápis přečíst, povedlo se to však pouze skupině jediné. Ostatní skupiny cedulku pořádně neprozkoumaly (jako například skupina, jejíž člen se na cedulku jen zdálky podíval a prohlásil: „Hm, to je jasný, jedem dál…“) a pouze tipovaly (nejčastěji „zhušťovací bod“, „geodetický bod“ či „podrobná nivelizace“). Správnou odpovědí však bylo „státní triangulace“.

Na dalším stanovišti čekali na závodníky pořadatelé. Jednalo se o posed, který se nacházel ve stráni pod lesem asi 100 m od silnice. Závodníci měli spočítat jeho příčky, kterých bylo 8. První sem dorazila skupina č. 1, pak postupně skupiny č. 3, 6, 2 a 4 a nakonec po větším odstupu i skupina č. 5. Zmíněný časový odstup využili pořadatelé k odpočinku a v pořadatelském voze usnuli. Skupina č. 5 jim pak zařídila budíček v podobě hlasitého zabušení na střechu auta. Na následující křižovatce skupiny zjistily, že zde má reklamu rádio Evropa 2 a na rozcestníku v Bezděkově sečetly všechny kilometrické údaje (52,5).

Těsně za Bezděkovem se nacházela druhá obálka. Že Malajsie je federace tvořená 13 státy, neodpovědělo jen jedno družstvo. Že autobus Karosa B731 se sériově vyrábí od roku 1982 věděla družstva tři. Pak se projelo Prachomety, za kterými závodníci spočítali bílé pruhy na závoře (6), a cestou z Poseče do Brtě zjistili, že značku „železniční přejezd jednokolejný“ vyrobila Zemědělská a.s. Koloveč. V Brti závodníci vynásobili čísla na modré tabulce (360) a pokračovali směrem na Krásné Údolí. Před ním však ještě našli třetí obálku. Zde bez problémů odpověděli, že na pumpě v Poseči byl vyobrazen trojzubec. S druhou otázkou to však již bylo horší. Byť na otázku kolik dnů mělo 20. století stačí vynásobit průměrnou délku roku 365,25 dnů číslem 100 (což je správných 36 525), našla se v odpovědích čísla jako 3675 či 3625.

V Krásném Údolí měli závodníci zjistit číslo domu, ve kterém se nacházel hostinec „U Veselých“. Většina skupin zde však neplnila jen zadání tohoto úkolu, ale využila místa i k naobědvání se. Pak následoval lesní úsek do Hlinek. V něm závodníci nejdříve spočítali počet okének v posedu (4) , stromy v okruhu 1 m od boudy (4), z červené boudy opsali oranžové číslo (23660) a v samotných Hlinkách zjistili, že vlevo se nachází „pastevní“ areál.

Za Hlinkami čekala na závodníky čtvrtá obálka. Všechny skupiny zjistily správně, že za kilometr jízdy může taxikář v Karlových Varech účtovat maximálně 35 Kč, a až na jednu skupinu poznaly i dopravní značku „nehoda“. Dále se pokračovalo přes Dražov, ve kterém závodníci zjišťovali nejbližší autobus do Karlových Varů (4.54), a Stanovice, kde opsali název zdejšího velkoobchodu elektro („Úsvit“). Pak dojeli do Březové a vydali se lesem přes Linhart do místa cíle v Tuhnicích. Cestou na ně ještě čekaly dvě otázky. Na první z nich (Jaké je telefonní číslo do firmy, která vyrobila feromonový kůrovcový lapač) neodpověděl správně nikdo. Nebylo to však zapříčiněno neschopností závodníků, ale tím, že před závodem někdo dotyčný lapač odstranil. Správnou odpovědí bylo 0646 744 023. Posledním úkolem bylo vynásobení údajů na rozcestníku (48,75).

Limit druhé etapy (7 hodin) se podařilo splnit všem skupinám. Nejlépe si v této etapě vedlo družstvo č. 5 (Martin Míček, Alena Kostková, Albert Regner, Tomáš Gajar), na druhém místě skončilo družstvo č. 2 (Eva Němcová, Petr Sedlák, Olga Hofmanová, Helena Nyklová 2), třetí bylo družstvo č. 3 (Jan Nykl, Jana Nyklová, Ondřej Částek).