Ve dnech 17.–18.9.2011 se uskutečnil již sedmnáctý ročník cyklistického
závodu K293 tour. Po loňské premiéře Richarda Melichara se pořádání letos opět
ujali nováčci, a to Helena Nyklová a Jakub Votápek. Hlavní změnou oproti
předchozím ročníkům bylo ovšem přesunutí trasy celé K-tour do Středočeského
kraje. Po šestnácti ročnících konaných na Karlovarsku se zdálo, že změna
neuškodí, a přesunutí trasy k Praze by mohlo nalákat další účastníky. To
se bohužel nesplnilo, svou roli jistě sehrála i nepříznivá předpověď počasí.
Na start dorazilo pouhých 11 cyklistů, kteří utvořili čtyři družstva.
Start první i cíl druhé etapy byl v Hostivici u Prahy. Vzhledem
k velké vzdálenosti z Karlových Varů nebyl vypraven cyklobus a závodníci
se tedy na start dopravili vlastními automobily. Doporučené vlakové spojení z
Prahy nevyužil nikdo. V 10:00 hodin odstartovalo do deště první družstvo
a po něm v desetiminutových intervalech ostatní. Déšť naštěstí po chvíli
ustal a sobotní etapě počasí přálo, obloha byla jasná až do cíle. Bohužel
tedy jen do cíle první etapy, v neděli pršelo takřka celý den.
Trasa první etapy vedla od Prahy na jihozápad a zavedla závodníky do
Českého krasu a do Brd. Pořadatelé možná mírně přecenili výraznost
značení cyklotras a pečlivost závodníků při čtení prospektu, a tak
se žádné družstvo nevyhnulo bloudění. Jako první sjelo z trasy družstvo
číslo 4, a to už na 19. kilometru. Po telefonické konzultaci s
pořadateli se úspěšně vrátilo na trasu a pokračovalo dále jen s
malou ztrátou. Na 23. kilometru se ovšem terén lišil od popisu výrazně,
tentokrát kvůli zásahu zemědělců, kteří zorali pole a s ním i
sousedící pěšinu, po které vedla popsaná trasa. Ale i zde se podařilo
všechna družstva nasměrovat na správnou trasu téměř hned.
Zde již začala být krajina pěkná, dostali jsme se do Českého krasu, k
lomu Velká Amerika u Mořiny, po příjemném sjezdu pak přímo ke hradu Karštejnu
(stanoviště 29,3). Zde se většina družstev občerstvila a rozhodla se, zda
projede trasu první etapy celou (76 km), nebo pojede zkratkou doporučenou
pořadateli na zvláštním listu, čímž si zkrátí trasu o 23 km.
Projetím zkratky by ovšem družstvo vynechalo velké množství kontrolních otázek
a dvě obálky s teoretickými otázkami, a prakticky by tak vzdalo boj
o vítězství.
Družstva č. 1 a 4 nakonec vyslala na delší trasu každé po jednom
závodníkovi, fyzicky slabší části družstev projely zkratkou na stanoviště 63,
5. Odtud projely zbytek trasy první etapy až do cíle. Většina závodníků se ale
vydala přes řeku Berounku vzhůru do Brd. Zde zřejmě už hrála roli únava,
protože každé družstvo někde sjelo z trasy; nejhorší zajížďku asi
absolvovalo družstvo č. 3 spolu se závodníkem družstva č. 4, kteří
se z hřebene Brd vydali na jeho opačnou stranu do Kytína. Jednalo se sice
o pouhých 5 km navíc, ale také cca 160 výškových metrů, nejprve dolů
a potom zase zpět. Po objetí bývalého vojenského objektu hustými lesy
trasa sjela dolů z Brd a ke Koněpruským jeskyním, které sice
nenavštívila, ale aspoň si závodníci mohli prohlédnout malou jeskyni v
bývalém lomu na Kobyle na stanovišti 63,5. Odtud vedla trasa už velice
příjemně, většinou z kopce, až do cíle v kempu Plešivec v
Berouně.
Pořadatelé průběžně sledovali postup družstev, naposledy čekali u čtvrté
obálky s kontrolními otázkami (56,1), kde už bylo jasné, že ani
devítihodinový časový limit není na takhle náročnou trasu dostatečný, a
že jej žádné družstvo nestihne. Družstvo č. 3, které jelo jako poslední,
projíždělo
po tmě posledních 13 km, ostatní závodníci o trochu méně,
pouze závodníci ze zkrácené trati byli v cíli za světla a v
limitu. Nejrychleji nakonec trasu absolvovalo družstvo č. 4 za 9 hodin
a 58 minut, nejdéle na trati vydrželo družstvo č. 3, a to
10 hodin a 26 minut.
V cíli první etapy byla naštěstí možnost dát si teplou večeři i
teplou sprchu, takže se závodníci po náročném výkonu zotavili, a ráno
mohli vyrazit na druhou, fyzicky mnohem méně náročnou etapu. Hana Regnerová se
bohužel nezotavila dostatečně a družstvo číslo 4 ze zdravotních
důvodů odstoupilo.
Do deštivého dne tedy vyrazila jen tři družstva. Hned na začátku čekal
závodníky největší kopec celé etapy, z Berouna na Zdejcinu. Za Zdejcinou
závodníci našli první obálku s kontrolními otázkami, a na začátku
Stradonic (8,3) je zjišťování odpovědi na kontrolní otázku zavedlo na návštěvu
k mnohonásobné účastnici K 293 tour Slávce Havelkové, které v
účasti na letošním ročníku rovněž zabránily zdravotní problémy. Dále vedla
trasa do Nižbora, kde se závodníci museli kromě nepříjemného počasí potýkat
i s nástrahami pořadatelů v podobě chybného popisu trasy. Po
několikakilometrové zajížďce tedy závodníci opět telefonovali pořadatelům
a chyba byla napravena. Dvě družstva, která zajížďku absolvovala, byla
odškodněna dvacetiminutovým navýšením časového limitu.
Trasa dále pokračovala přes Berounku a přes křivoklátské lesy do obce
Žilina, kde se většina účastníků v restauraci občerstvila a na
chvíli ukryla před deštěm. Odtud trasa vedla už téměř pořád po silnicích
středočeskou krajinou až do cíle. Etapa sice nebyla fyzicky náročná, ale déšť
závod dost znepříjemnil. Přesto si závodníci projížďku nekarlovarskou krajinou
užili. Příští rok nás čeká závod opět v západních Čechách, a to pod
taktovkou osvědčeného pořadatele, zakladatele závodu Jakuba Mráze.
