O víkendu 12. a 13. září 2009 se uskutečnil 15. ročník cyklistického závodu K293 TOUR. Po loňském roce s velmi slabou účastí se pořadatelé obávali, že situace se bude opakovat, ale už den před závodem bylo přihlášeno přes 20 závodníků, a tak se zcela opačně začalo spekulovat o možnosti překonání dosavadních rekordů – ať už v počtu účastníků (nejvíce 21 v roce 2003) nebo počtu družstev (nejvíce 8 v roce 2000).

Do místa startu letošního závodu, který byl v Toužimi, byl stejně jako v minulých letech vypraven cyklobus z Karlových Varů. Ten ale využila jen zhruba polovina účastníků, zatímco ta druhá se dostavila rovnou do Toužimi. K radosti pořadatelů se jich zde sešlo celkem 27, a i když na startovní listinu jich nakonec bylo oficiálně zapsáno jen 25 (protože 2 závodníci nesplňovali podmínku mít vlastní kolo), byl překonán rekord nejen v celkovém počtu zúčastněných, ale i v počtu družstev, kterých bylo vytvořeno rovných 10. Zmíněnými dvěma účastníky navíc byl rok a půl starý Prokop Melichar, který se zúčastnil celého závodu ve speciální sedačce na kole, aniž by jedinkrát šlápnul do pedálů, a těhotná Hana Regnerová, která přijela autem podpořit svého manžela Alberta.

V 10.10 hodin odstartovalo první družstvo a v desetiminutových intervalech pak startovala další. Díky velkému počtu družstev startovalo poslední desáté až v 11.40, a tak se někteří stihli v Toužimi ještě před svým startem v klidu naobědvat. První kilometry závodu vedly na východ – směrem na Štědrou, v obci Smilov se ale trasa stočila na jih a krátce na to přivedla závodníky k první obálce. Ta byla pojata poněkud netradičně, když místo doposud klasických otázek v ní závodníci pouze dostali instrukci, že za následující obcí na ně čeká kontrolní stanoviště, kde dostanou kvíz 10 otázek.

Šlo o relativně lehké otázky, ale získat plný počet bodů až zas tak jednoduché nebylo, neboť na každou odpověď bylo pouhých 5 vteřin a platila vždy první odpověď bez možnosti se opravit. První polovina otázek byla bez možností, druhá půlka vždy s možnostmi ano a ne. Žádnému družstvu se nepodařilo odpovědět na všechny otázky správně, když se nejvíce chybovalo v otázce na rok potopení Titanicu (1912), jestli je první mužské jméno po Novém roce Dalimil (ano) nebo v chytáku jak se jmenuje nejjasnější hvězda v naší sluneční soustavě (Slunce – jiná hvězda v naší sluneční soustavě není).

Trasa závodu pokračovala přes Bezvěrov do Ostřetína, kde na závodníky čekala druhá obálka (již s tradičními otázkami), a dále lesní cestou k obci Světec. U zmíněné lesní cesty se nacházel krmelec s hodně špatně čitelnou cedulkou a otázkou, která se textu na cedulce týkala. A zatímco 7 skupin text „drákulovo lože“ rozluštilo bez chyby, 2 skupiny správně přečetly jen jedno slovo a 1 skupina napsala zcela chybnou odpověď „rybníček“.

Dobrodružným se pro závodníky stalo stanoviště u hájovny na silnici za Olešovicemi. Zde se prospekt tázal na počet řad cihel, ze kterých je složen komín na domě. Díky drzosti jednoho z prvních družstev, které šlo řady cihel počítat dovnitř objektu, museli další závodníci čelit sprše ostrých slov od místních obyvatel, kteří neměli pro plnění daného úkolu vůbec pochopení. Nakonec ale kapitulovali a na cedulku u domu napsali „Nerušte soukromí, komín má 55 řad cihel. Děkuji tomu blbovi co to vymyslel.“ a tím to posledním skupinám ulehčili. Paradoxem je, že družstvo, jehož členové šli cihly spočítat dovnitř objektu, mělo odpověď jako jediné špatně.

Následovala lesní asfaltka, která závodníky dovedla až do Bezdružic. Krátce před nimi ale na všechny ještě čekal zvláštní úkol v podobě zapamatování si co nejvíce z 30 ukázaných slov. Nejvíce – 26 slov – si zapamatovalo družstvo č. 6. Protože ale toto družstvo napsalo i 4 špatná slova, za která se body odečítaly, tak nejlepšího výsledku dosáhlo družstvo č. 8 s 24 slovy a žádným chybným. V Bezdružicích se pak většina závodníků občerstvila ve zdejší restauraci na náměstí. Odtud se pak pokračovalo dále přes Kokašice, Lomy a Horní Kozolupy do obce Cebiv. V ní na závodníky čekalo počítání červených pruhů na zábradlí kolem rybníka. Některé skupiny pruhy poctivě počítaly a některé obětovaly 10 korun místním výrostkům, kteří si v „podnikatelském duchu“ tuto cenu za sdělení správné odpovědi účtovali.

V posledním úseku první etapy se závodníci podívali do obcí Lomnička, Kšice a Únehle a po zdolání téměř tříkilometrového lesního úseku a závěrečného sjezdu k přehradě Hracholusky dorazili všichni do kempu Butov, kde měla první etapa svůj cíl. Časový limit 8 hodin se podařilo splnit všem skupinám a v etapě se nejlépe vedlo družstvu č. 6, které tvořili Jakub Mráz, Jakub Votápek a Helena Nyklová. Průběžné výsledky byly vyhlášeny po večeři v kempové jídelně a ti nejvytrvalejší zde vydrželi až do půl druhé ráno.

Druhý den se startovalo od 9.00 hodin a stejně jako o den dříve čekalo na závodníky polojasné počasí. Nebylo sice žádné velké vedro, ale co bylo hlavní – nepršelo. Tak jak tak, už v úvodních metrech etapy se závodníci pořádně zahřáli, když museli vystoupat přes kilometr dlouhý kopec od přehrady nahoru. Prvními obcemi, do kterých se závodníci tento den podívali, byly Malovice, Erpužice a Trpísty. Následoval lesní úsek do Rozněvic a dále silnice přes Poloučany do Konstantinových Lázní.

Před Konstantinovými Lázněmi na závodníky čekalo místo obálky zvláštní stanoviště, kde si po vzoru hry „šibenice“ každá skupina vybrala dvě témata a na každé z nich pak hledala po písmenech jedno slovo. Nejlépe se zde vedlo skupinám č. 5 a 8, kterým se podařilo uhodnout obě dvě slova, když jen jednou hádaly špatné písmeno. Naopak nejhorším výsledkem bylo 8 chybných písmen. Krátce za tímto stanovištěm se družstvo č. 2 rozdělilo. Jeden jeho člen měl totiž technickou závadu na kole, a tak se vydal nejkratší cestou do cíle, zatímco druhý pokračoval po trase.

V Konstantinových Lázních navštívila většina skupin zdejší pizzerii. V ní došlo díky pomalé obsluze k vytvoření větších časových rozestupů mezi jednotlivými skupinami – zatímco první družstvo čekalo na jídlo krátce, s každým dalším příchozím družstvem se čas čekání prodlužoval. Nejvíce to postihlo družstvo č. 3, které sem dorazilo jako předposlední a na jídlo čekalo více než hodinu. Naopak Albert Regner, coby družstvo č. 8, sem sice dorazil jako poslední, ale občerstvení vynechal a rázem se tím posunul o 7 míst dopředu.

Trasa etapy dále pokračovala přes Dolní a Horní Polžici, vesničku Loučky a lesní cestou do Křepkovic. Z tohoto úseku stojí za zmínku kontrolní otázka v Horní Polžici na počet příček plotu u silnice. Těch bylo 1079 a správně se je podařilo spočítat šesti skupinám. Dvě skupiny se přepočítaly a napsaly o něco méně nebo více, dvě skupiny příčky nepočítaly a jejich počet jen odhadly (samozřejmě špatně).

V Křepkovicích na závodníky čekal kvíz 10 otázek – tentokrát rozdělený na 5 všeobecných otázek a 5 otázek týkajících se závodu. V nich si závodníci vedli o poznání lépe než den předtím – hned dvě družstva (č. 3 a 7) odpověděla na všechny otázky správně. Největší problém závodníkům dělala otázka „kdo zemřel v roce 1556?“, což byla jedna z odpovědí na kontrolní otázky v první etapě. Na Markétu Poměnickou z Poměnic si vzpomněla jen 4 družstva.

Závěrečná část etapy vedla přes Teplou, Otročín a lesní cestou z Poseče do Toužimi. O velké náročnosti etapy svědčilo nejen to, že polovině skupinám se nepodařilo splnit časový limit 7 hodin, ale i například to, že na závěrečný úkol spočítat rozdíl mezi dožitím psů Henyho a Erba Japy už nikomu nezbyl čas a správnou odpověď tak nemělo ani jedno družstvo. Po dojezdu do Toužimi na závodníky ještě čekal meziúkol – závodníci házeli na dálku zalaminovaným papírem A4 a nejlepšího hodu dosáhlo družstvo č. 3, které dokázalo papír odhodit do vzdálenosti přes 5,5 metru.

Ve druhé etapě se nejlépe vedlo družstvu č. 5, které tvořili Jan Nykl, Jana Nyklová a Tereza Němcová. Toto družstvo se stalo zároveň i vítězem celého závodu.