Čas letí jako voda, a tak cyklistické závody K293 TOUR letos oslavily své 20. výročí. Stejně jako před deseti lety se jubilejní ročník o etapu a den prodloužil s tím rozdílem, že zatímco v roce 2004 se závodilo o víkendu a v pondělí, letos byl soutěžním dnem „navíc“ pátek.

Předpovědi počasí se s blížícím se termínem různily a měnily doslova ze dne na den, aby nakonec nastala ta nejhorší možná varianta: hned ráno v první den závodů vstoupilo na scénu chladno a hustý, vytrvalý déšť. Z původně 26 přihlášených závodníků tak odstartovala sotva polovina: 12, a to někteří pouze proto, že měli v předstihu zaplacené startovné a nechtěli ho nechat propadnout.

Od tradičního místa na nádraží ve Žluticích tak nakonec v 10 minutovém intervalu odstartovalo za poměrně ponuré nálady celkem 5 družstev. Krom tradičních kontrolních otázek a obálek čekalo letos na závodníky několik pořadatelských stanovišť se zvláštními úkoly. Na prvním z nich měli za úkol poznat nápoje v pěti očíslovaných kelímcích. Závodníci přijížděli na stanoviště již s o trochu lepší náladou – šlapáním se zahřáli, navíc déšť začal postupně ustávat. Nejvíce na odbyt šla podle očekávání jablečná vodka, kterou museli pořadatelé doplňovat nejčastěji, naopak nejméně se vypilo šťávy z kysaného zelí, ke které několik závodníků pouze přičichlo a se znechuceným výrazem ve tváři kelímek odložilo.

První etapa vedla ze Žlutic přes Chyši, Tis u Blatna a Velečín do Žihle, kde se pořadatelé i všechny skupiny občerstvili a ke skupině č. 4 se dodatečně připojil Marek Flaška, který začátek závodu z pracovních důvodů nestihl. Závodníci po číšníkovi krom jídla a pití požadovali i kazeťák, jelikož ve druhé obálce byla namísto obligátního papírku přiložená kazeta s nahrávkou, kterou bylo pro správné vyřešení úkolu nutné někde přehrát. V žihelské hospodě sice kazeťák měli, ale nefunkční, takže si závodníci museli poradit jinak, což jim nakonec nečinilo problém, jelikož všechny skupiny se zadání úkolu dopátraly. Horší to již bylo s úspěšností odpovědí, protože hlas Franka Burnse z nahrávky hlášení nádražního rozhlasu poznaly správně jen 2 skupiny.

Za Žihlí čekal závodníky delší kopcovitý lesní úsek a nedaleko za ním u Černého rybníka se nacházelo druhé pořadatelské stanoviště. Úkol byl vzhledem k počasí víc než vypečený: přeplavat rybník tam a zpět. Krom bodů za úspěšné absolvování této disciplíny čekaly na závodníky ještě bonusové body za to, jak rychle od zadání úkolu budou ve vodě. Déšť by se v tu dobu dal označit za přívalový, takže organizátoři se domnívali, že se na stanovišti dlouho nezdrží, protože kromě Maxe (Martina Míčka) tam tutově nikdo nevleze. To se ale pěkně přepočítali. Jako první dorazily k rybníku společně skupiny č. 1 a 2. Po krátkém váhání a ujištění jednoho z organizátorů, že jim zapůjčí svůj miniaturní ručník, odhodily po konstatování, že víc mokré už stejně být nemohou, dvě z přítomných dam své svršky a rybník ladně přeplavaly. Ze skupiny č. 3 se úkolu podle očekávání ujal Max, který do vody vběhl s takovou vervou, až si o něco rozrazil patu. Ani to mu ale nezabránilo ve zdárném splnění úkolu. A protože rybník přeplaval i Kamil Kalaš ze skupiny č. 4, jediným družstvem, které do vody odmítlo vlézt, bylo družstvo č. 5. Vzhledem k pozdějším výsledkům se pro něj toto zaváhání stalo fatálním a s největší pravděpodobností ho připravilo o vítězství v soutěži.

Po plavecké vložce se závodníci moc neohřáli, protože je čekal sjezd do Rabštejna nad Střelou, pak ale konečně začal kýžený kopec. Přes Stvolny a Domašín všichni účastníci úspěšně dorazili do Zhořce, kde se v areálu letního tábora nacházel cíl první etapy. Na závodníky čekala připravená večeře a hojné množství nápojů, které vzhledem k povětrnostním podmínkám organizátoři na poslední chvíli operativně doplnili o dvě litrové lahve rumu.

Start do druhé etapy byl o poznání veselejší: již ráno se nad kempem objevilo modré nebe a slunce začalo příjemně hřát. To přilákalo na místo startu další dva závodníky, kteří se letos účastnili vůbec poprvé a od startu první etapy je odradilo počasí. Teoreticky tak měl stoupnout počet cyklistů, kteří vyjedou na trasu druhé etapy na 15, což se však nakonec nestalo, protože člen skupiny číslo 2 Ondra Gerba další účast závodu z důvodu celkové vyčerpanosti organismu a obavy z možného nachlazení navzdory přemlouvání organizátorů i ostatních soutěžících vzdal a v suchém oděvu a botách s úsměvem sledoval svou kolegyni z družstva Ditu Lorencovou, jak se v dosud mokrých šatech z předešlého dne odhodlaně chystá vyrazit do další etapy. Nutno podotknout, že drsné podmínky první etapy nejenže neodradily od startu do té druhé ani jednu ženu ze startovního pole, ale ani jednoho ze dvou nezletilých účastníků – Petr Nykl ani Robin Míček nedali v nejmenším náznaku najevo, že by závod hodlali vzdát a srdnatě vyrazili spolu s ostatními vstříc dalším záludným nástrahám pořadatelů.

První z nich na ně čekala na kraji lesa za Melchiorovou Hutí, kde si pořadatelé připravili rychlokvíz sestávající z 20 otázek. A dočkali se některých velmi vtipných odpovědí: kupříkladu skupina č. 6 odpověděla, na rozdíl od většiny ostatních skupin, správně na otázku kolikrát se ve včerejší etapě přejížděla hranice krajů, přestože tuto etapu vůbec neabsolvovala. Milan ze skupiny č. 4 zas na otázku „Kolik křídel dveří má autobus Karosa C734?“ suverénně odpověděl: „No to je ten autobus, co máme v kempu, takže 4!“. Odpověď to byla správná, nicméně cyklobusem, který parkoval v kempu, byla Karosa B732, která má dveřních křídel 6. Většina závodníků v lese též pohřbila chudáka Ringo Starra, když na chyták v podobě otázky „Který ze členů The Beatles zemřel jako třetí?“ nejčastěji odpovídala právě jeho jménem. Ringo je navzdory této skutečnosti naštěstí stále živ a zdráv.

Pokud v první etapě všichni úspěšně dokázali přehrát kazetu, ve druhé to měli podstatně obtížnější: jedna z obálkových otázek totiž byla nahraná na disketě. Což vzhledem k pokroku výpočetní techniky představovalo nesnadný úkol. Přesto si s ním většina skupin poradila a nějakým způsobem se k obsahu diskety dostala. Zajímavé je, že dvě skupiny, kterým se to nepodařilo, a správnou odpověď v podobě čísla tipovaly, si tiply shodné číslo 42.

Hromadné občerstvení organizátorů i skupin proběhlo v hospodě v Dolní Bělé, načež se pokračovalo přes Líté a Manětín do cíle druhé etapy, který byl opět ve Zhořci. Ještě před tím však čekalo na závodníky druhé pořadatelské stanoviště, na kterém si poslechli 20 hudebních půlminutových ukázek a měli poznat interprety jednotlivých písní. Správné odpovědi na tento úkol se pak všichni dozvěděli večer formou rockotéky s titulkovacím zařízením, v jejímž rámci zazněly skladby z ukázek celé.

V táboře panovala dobrá nálada, jelikož etapa byla méně náročná a počasí o moc lepší než první den, takže se sedělo a popíjelo až do značně pozdních hodin. Bavící se závodníci netušili, že probíhá tajný meziúkol, ve kterém nejlépe uspěje ta skupina, jejíž člen opustí společenskou místnost za účelem spánku co nejpozději. To se nakonec podařilo skupinám č. 2 a 4, které spolu s pořadateli „zavírali krám“ těsně před půl třetí hodinou ranní.

Start závěrečné etapy probíhal opět v duchu pátečního počasí: pršelo a pršelo. Naštěstí to nikoho neodradilo, a tak se ze Zhořce všichni závodníci vydali směrem na západ do táhlého stoupání, které jim dělalo společnost téměř 6 úvodních kilometrů. První pořadatelské stanoviště probíhalo v duchu inspirace z loňského ročníku a závodníci si tak mohli otestovat paměť: z 80 známých osobností jich měli po čtyřech minutách prohlížení napsat do odpovědního formuláře co nejvíc. Úkol se nejlépe vydařil skupině č. 4, která jich dala dohromady rovných 50. Prvním větším městem na trase byla Toužim, ale nikdo ze závodníků se tu nezdržel - všichni se snažili být co nejrychleji v cíli.

V jedné z obálek na trase bylo přibaleno CD s nahrávkou hlasů deseti různých ptáků, které měli účastníci za úkol identifikovat. Krom skupiny č. 5 se podařilo nahrávku přehrát všem družstvům, úspěšnost identifikace však byla zhruba pouze poloviční.

Vypečený úkol čekal na závodníky ve Štědré, kde měli spočítat vzrostlé buky v rozhlehlém zámeckém parku, který vzhledem k počasí připomínal spíš zarostlou bažinu. Kromě skupiny č. 6, která nenašla žádný (respektive ho nejspíš ani nehledala), kupodivu uspěly všechny ostatní skupiny, přičemž některé se s úkolem popasovaly nečekaně rychle. Fyzických i psychických sil však ubývalo, a tak poslední delší stoupání a následný úkol na druhém pořadatelském stanovišti v Mostci někteří zvládali jen s největší mobilizací posledních zbytků energie. Úkol totiž rozhodně nebyl oddechový: spočíval v koulení velkého balíku sena na čas po předem vytyčené trase.

Z Mostce už se do cíle poslední etapy jelo víceméně pořád z kopce až do žlutické restaurace Cihelna, kde proběhlo vyhodnocení výsledků a slavnostní vyhlášení vítězů. 20. ročník K293 TOUR nakonec o pouhé dva body vyhrála skupina č. 3 ve složení Martin Míček, Robin Míček, Jakub Votápek. Stříbro brali organizátoři loňského ročníku Kamil Kalaš s Martinem Flaškou, doplněni o Milana Jakubčíka, který se závodů letos účastnil poprvé (skupina č. 4), bronz pak putoval do rukou družstva č. 5: Jan Nykl, Petr Nykl, Helena Nyklová, jejichž ztráta na vítěze činila 23 bodů. Vzhledem k počasí, které tento po všech ostatních stránkách vydařený závod provázelo, si však zaslouží mimořádné uznání všichni, kteří se postavili na jeho start a zdárně absolvovali všechny 3 etapy. Klobouk dolů a za rok na shledanou!