8..-9.9.2018 se uskutečnil 24. ročník cyklistického závodu K293 tour. Do místa
startu, které se nacházelo u nádraží v Bečově, dorazilo celkem 28 účastníků.
Někteří autem, někteří využili vlak z Dolního nádraží v Karlových Varech,
respektive náhradní autobusovou dopravu (na trati totiž zrovna probíhala
výluka).
Závodníci utvořili celkem 8 družstev a postupně startovali kolem budovy
zchátralého hotelu směrem do kopce na Novou Ves. První obálka čekala na
11.kilometru u silnice II/230 a obsahovala „vracecí“ otázku na barvu skluzavky,
která se nacházela v předchozí vesnici, ze které se však ke stanovišti s
obálkou sjíždělo z několikakilometrového prudkého kopce. Družstva k jejímu
řešení přistupovala různými způsoby – od vrácení se na místo, přes pokus
googlit skluzavku v mapách, až po tipování, výsledkem byla 50% úspěšnost
správných odpovědí.
Po průjezdu Mnichovem se odbočilo na silnici č. 210 směr Teplá. V Popovicích
nadělala starosti většině skupin jednoduchá kontrolní otázka na číslo domu s
roubenou stodolou, kdy místo prostého opsání z nedaleké informační tabule dům
někteří hledali v terénu a výsledkem bylo pouhých 38% správných odpovědí. V
Teplé na křižovatce u kostela se značná část závodníků občerstvila v
restauraci.
Z Teplé trasa pokračovala do Úterý, ovšem nikoli přímo, ale úzkými a
kopcovitými silničkami přes Dřevohryzy, Dobrou vodu a Vidžín. Těsně za Teplou
čekala na závodníky druhá obálka s teoretickými otázkami; zatímco posledního
vítěze Velké Pardubické – koně No time to lose – poznali skoro všichni, otázka
na číslo autobusové linky z jednoho z filmů o básnících nadělala větší problém
– správně ji měla pouhá polovina skupin.
Necelý kilometr za druhou obálkou čekali organizátoři v pořadatelském voze s
prvním akčním úkolem, který byl kombinací fyzického a dovednostního výkonu:
závodníci měli doběhnout k cca 100 metrů vzdálenému stromu a zpět a následně
provléknout nit okem malé jehly, přičemž obojí musel zvládnout jeden vybraný
člen družstva. Všichni se s úkolem poprali statečně, byť výsledky byly velmi
různorodé.
Obálka č. 3 na 37.km nečinila nikomu větších obtíží – matematickou úlohu
zvládli skoro všichni správně, zvonka zeleného pak poznali úplně všechny
skupiny. Zcela naopak tomu však bylo u obálky následuící, která na závodníky
čekala cca 2 kilometry po průjezdu malebným městečkem Úterým. Fotografii
Františka Kriegela nepoznal nikdo, typ vozu, kterým jezdil veterinář v seriálu
Zdivočelá země pak pouze jedna skupina.
Přes Bezdružice, kde bylo po delší době opět možno se občerstvit, vzhledem k
blížícímu se cíli toho však využila pouze malá část startovního pole, Řešín a
Pačín se trasa stáčela zpět k Teplé. Na 57.km čekala na závodníky poslední
obálka. Poté následoval příjezd k Teplé okolo kláštera a následně odbočka
vlevo a poslední úsek ke kempu Relax, kde byl cíl první etapy. Na etapu
dlouhou 64km měli závodníci časový limit 8 hodin, což nebyl problém pro
polovinu skupin, druhá polovina měla srážky za dojetí po limitu, nicméně
nikterak dramatické (v rozmezí 3-26 bodů).
V chatkovém kempu čekala na závodníky večeře, posezení u lahodných nápojů až
do pozdních nočních hodin a nocleh. Výsledkově první etapu zcela opanovala
skupina č. 5 se slibným náskokem 35 bodů na druhou skupinu č. 6, s dalším 15
bodovým odstupem skončila na třetím místě skupina č. 4. Poté následoval 50ti
bodový odstup na další skupinu. Před druhou etapou se tedy zdálo být
rozhodnuto jak o vítězi, tak o medailistech, nejzásadnějším rébusem měl být
souboj o druhou a třetí příčku.
Druhá etapa byla koncipována jako oddechová – měřila pouhých 37 kilometrů a z
kempu u Teplé vedla okruhem přes Mrázov, Služetín a Hoštěc zpět do Teplé a
následně přes Kladruby, Otročín a Měchov do cíle, který se nacházel v Bečově
u restaurace Stará pošta, kde proběhlo i vyhlášení vítězů a předání cen. Za
zmínku určitě stojí pořadatelský úkol, který na závodníky čekal několik
kilometrů za Teplou – pití lahvového nealkoholického piva brčkem načas. Výkony
některých účastníků byly vskutku impozantní.
Druhá etapa nečinila nikomu obtíže co se týče dodržení limitu – do 5h ji
zvládli urazit v pohodě všichni, ani co se týče řešení úkolů – kontrolní i
obálkové otázky byly řešeny vesměs úspěšně. Přesto bylo počítání bodů nakonec
poměrně dramatické: ve druhé etapě totiž se značnou převahou zvítězila skupina
č. 4, která byla po první etapě na třetím místě, naopak doposud vítězná
skupina č. 5 pod vidinou monstrózního bodového náskoku z první etapy a taky
trochu pod vlivem bujarých (leč předčasných) oslav z předešlé noci, druhou
etapu značně podcenila a vypustila a skončila v ní až na 6.místě se ztrátou 40
bodů na skupinu č. 4. Jelikož z první etapy na ni však disponovala 50ti
bodovým náskokem, uhájila nakonec prvenství v závodě o těsných 10 bodů.
Dlouholeté účastnice K293 TOUR Dita Lorencová, Václava Jeřábková a Jana
Cíglerová tak (spolu s debutantem Matějem Kundrátem) stanuly na vítězném
stupínku poprvé v 24leté historii závodu a jejich radost byla opravdu
neskrývaná. Na druhé místo nakonec díky vynikajícímu výkonu ve druhé etapě
poskočila skupina č. 4 – Luboš Polák, Jakub Votápek, Albert Regner, Hana
Regnerová, bronz pak brala skupina č. 6 – Václav Bohdanecký, Petra Bohdanecká,
Helena Nyklová, Helena Nyklová ml.
Nutno podotknout, že závodníkům po celé dva dny přálo i počasí – lze jen
doufat, že nejinak tomu bude i u příštího, tak trochu jubilejního, 25. ročníku.
