znak OFICIÁLNÍ STRÁNKY KLUBU K293
MHD Karlovy Vary Sportovní akce Fotoalbum

 < předchozí ročník K293 TOUR 2021 - 27. ročník  
Základní statistika Výsledky Prospekt Otázky a odpovědi Mapa Komentář

KOMENTÁŘ K ZÁVODU

Ve dnech 11. a 12. září 2021 se uskutečnil 27. ročník cyklistického závodu K293 Tour, tentokrát v oblasti kolem Máchova jezera. Na start dorazilo 38 závodníků, i když někteří až se skoro dvouhodinovým zpožděním kvůli zácpám na trase, zejména pak zdržení způsobeným akcí Zahrada Čech v Litoměřicích.

Start závodu byl na záchytném parkovišti Hradčany v Ralsku. Přestože ráno svítilo sluníčko a první z 9-ti družstev, do kterých byli závodníci rozděleni, vyráželi do krásného počasí, brzy se zatáhlo a začalo hustě pršet. To většině závodníků ztížilo odpověď hned na první kontrolní otázku, a to, které dva výrazné kopce vidí v dáli při přejíždění letiště Hradčany, kudy vedly první kilometry závodu. Přesto skoro všichni správně tipovali Ralsko a Ještěd.

Trasa poté vedla po cyklostezce lesem, překonala silnici do Mimoně a kolem střelnice ve Skelné Huti až na okraj Hvězdova, kde byla umístěna první obálka s otázkami a kde se cesta prudce stáčela na východ a po pár kilometrech vjela do obory Židlov. Tam čekala na závodníky první, jak se později ukázalo, nejednoznačná otázka. Některé týmy tu strávily více než půl hodiny počítáním sloupů okolo obory.

V oboře se trasa opět stáčela a po vyjetí z ní pokračovala do obce Kuřívody. Za ní pokračovala opět lesem až k silnici do Bělé pod Bezdězem. Zde na účastníky čekala druhá obálka a za chvíli i první stanoviště. To bylo pro závodníky opravdu vítaným zpestřením a místem odpočinku, protože až sem, na 35. kilometr trasy, jeli v téměř permanentním dešti a bez možnosti občerstvení.

Organizátoři připravili kromě malého občerstvení také oblíbenou odkrývací úlohu (děkujeme Kamilovi za poskytnutí odkrývacího rámu), tentokrát s fotografií vázající se k výročí 11. září, která naprosté většině závodníků nedělala problém. A k tomu přidali ochutnávku hry KanJam. Jednomu týmu se podařilo hodit talíř bez doteku přímo do koše, což je nejvýše hodnoceným úkonem v této hře, bylo to však bohužel jen v rámci rozcvičování a v bodované fázi se již tento výkon nepodařilo zopakovat.

Závodníci se do hry s talířem takovým způsobem zabrali, že jednomu z nich během házení nepozorovaně odjel mobil i peněžka na střeše auta nachomýtnoucího se houbaře, na kterou si je bezděčně položil. Po krátkém pronásledování a za použití nejmodernějších sledovacích prostředků se podařilo oboje od nic netušícího houbaře získat zpět.

Počasí už se tou dobou umoudřilo a trasa závodu pokračovala po silnici z kopce do Bělé pod Bezdězem, kde na závodníky čekala útulná jídelna, i když opět na kopci. Závodníci pak pokračovali zase z kopce kolem koupaliště k odbočce na sportovně-rekreační středisko Vrchbělá. Tam trasa závodu i mířila, ale několik týmů zde špatně pochopilo instrukce a vyšláplo si zbytečně vedlejší kopec.

Přes kopec Vrchbělá, kde byla možnost dalšího občerstvení v místní restauraci, se pokračovalo na Bezděz. Po cestě si závodníci vybrali další otázky z obálky, které zahrnovaly i tematickou otázku na senzitivitu a specificitu testování, jež řadě týmů zamotala hlavu.

Přestože trasa nevedla až k samotnému hradu, i tak průjezd obcí Bezděz obsahoval značené převýšení a také jednu nečekaně těžkou otázku. Ukázalo se, že jen málo týmů si vzpomnělo, že číslo 144 se dá jedním slovem vyjádřit jako veletucet.

Za Bezdězem se cesta opět ponořila do lesa, ve kterém čekala obálka obsahující jednu z těžších otázek, kterou správně zodpověděla jen dvě družstva (název mikrokontinentu, ze kterého vznikl Český masív), a na 55. kilometru druhé stanoviště pořadatelů. Účastníci dostali k odhadu hmotnosti 3 různé předměty a k rozpoznávání hymny států. Na odhad hmotnosti se ukázala nejobtížnější prázdná láhev od piva. Hymny se očekávaně staly velkým oříškem, ale přesto jeden z týmů, díky pravidelnému poctivému sledování hokeje a fotbalu, uhodl všech 10.

Pak už trasa celkem nekomplikovaně pokračovala lesem až do cíle, rekreačního střediska Kladno v Doksech. Nicméně právě v této fázi se vloudil pořadatelům do prospektu tiskařský šotek a pár týmů se dožadovalo telefonického vysvětlení, které však nakonec nebylo možné poskytnout, neboť v lesích kolem Bezdězu je věru špatný mobilní signál.

Většina týmů dorazila do cíle první etapy po časovém limitu, což bylo ovšem dáno opravdu velmi těžkými podmínkami na trase způsobenými nepřízní počasí. Poslední tým pak dorazil se zpožděním dokonce dvouhodinovým a za velkého potlesku tak nakráčel přímo na vyhlašování výsledků prvního dne. Po prvním dni vedl tým číslo 6 ve složení Václav Bohdanecký, Petra Bohdanecká, Zuzana Tomková a nováček Jaroslav Zmeškal, jen s odstupem 4 bodů následovaný veterány z týmu číslo 5 Jakubem Mrázem, Jakubem Votápkem, Martinem Míčkem, Slávkou Havelkovou a Richardem Melicharem. Polovina týmu 2, nováčci Egon a Julie Eckertovi, bohužel během prvního dne vzdala, ale Egon s Jůlií zůstali na závodu a pomáhali pořadatelům.

Večer po vyhlášení se nesl v duchu místy i notně přisprostlých písní za doprovodu vynikající kytary a harmoniky, přípitků, vtipů a vzpomínání. Přes náročnost této etapy tak řada účastníků uléhala na lože až po třetí hodině ranní.

Druhý den byla trasa podstatně kratší a také počasí bylo nesrovnatelně lepší. Na začátku se jelo podél Máchova jezera do Starých Splavů, kde se překonala hlavní silnice na Českou Lípu, vyzvedla první obálka s otázkami a pokračovalo se do mírného kopce přes Skalku u Doks a Chlum do malebného Popelova, kde mezi pískovcovými skalami bylo stanoviště pořadatelů.

Závodníci zde opět absolvovali odkrývačku, která však tentokrát neskrývala ani obraz ani fotku, ale začátek Fibonacciho řady. K tomu měli účastníci za úkol vystavět v časovém limitu co největší věž z neposedných židliček. Strategie jednotlivých týmů se velmi lišily, k dobrému výsledku vedlo mnoho cest, jen jediný tým však postavil věž za použití všech 24 židlí.

Po projetí Pavlovického údolí se cesta stočila do kopce do krásných Pavlovic a pak zpět po silnici na západ. Před příjezdem do Holan, kde byla možnost první restaurační zastávky, družstva ještě projela okruh přes Sušici. Z Holan se pak lipovou alejí přesunuli do Zahrádek, na jejichž začátku nalezli další obálku. V té se objevila další problematická otázka, ohledně využívání mušlí jako oficiálního platidla země, na kterou žádný tým nenalezl odpověď očekávanou pořadateli.

Na konci Zahrádek bylo připraveno další stanoviště pořadatelů a to přímo v areálu restaurace U Staré Pošty. Závodníci hádali umístění 10 známých geografických objektů na slepé mapě světa a poté skládali tangramy. Skládání tangramů se ukázalo také jako neobyčejně obtížné a výsledky týmů se značně lišily. Od složení 8 tangramů až po nesložení ani jednoho.

Ze Zahrádek trasa mířila podél Novozámeckého rybníka do Provodína, kde se nacházela poslední obálka. Z Provodína se pak závodníci oborou Velký Dub dostali zpět do Hradčan a tedy do cíle. U odbočky do obory opět zaúřadovala nepřesnost v prospektu, konkrétně chybně značená kvalita cesty, a jeden tým se díky tomu vydal na 10-ti kilometrovou zajížďku jiným směrem. Těsně před cílem čekal na účastníky poslední kontrolní úkol, spočítání cyklistů na malované mapě Českolipska, který se však nepodařilo splnit žádnému z týmů.

Vyhlášení probíhalo ve venkovním občerstvení bez osvětlení za později již značné tmy. Ale radost vítězného týmu 6, který své vedení z první etapy ještě o 10 bodů posílil, nebylo o nic menší. Ani pořadí na dalších dvou místech se od první etapy nezměnilo a na třetím místě tak dojel tým číslo 7, ve složení Eva Sedláková, Helena Nyklová, Helena Nyklová ml., Šimon Němec a nejmladší účastník letošního ročníku: Vít Matoušek.

Doufáme, že i přes nepřízeň počasí, nezkušené pořadatele a rozloučení v naprosté tmě se i tento ročník K293 Tour účastníkům líbil. Děkujeme pomocníkům, zejména Šimonovi, Matoušovi a Emě, kteří v příšerném počasí o 14 dnů dříve absolvovali generální zkoušku obou etap závodu, a Kátě Švehlové, která poskytla ve své chalupě zázemí pro první stanoviště druhé etapy.