26. ročník orientačních cyklozávodů, kterak jsme záhy zjistili, se uskutečnil s velkým štěstím. Vzhledem k tomu, že nezanedbatelná část první i druhé etapy vedla přes Německo (v obou případech přes jinou spolkovou zemi). A my, jako pořadatelé, jsme s obavami sledovali (kromě počasí) vývoj situace ohledně epidemie, která od března velmi výrazně ovlivnila dění v mnoha oblastech života všech rozvinutých civilizací sport nevyjímaje. Možná i to bylo důvodem, že se přihlásilo a na start dostavilo rekordní množství čtyřiceti účastníků, kteří se rozdělili do deseti družstev. Pomohla tomu samozřejmě dobrá předpověď počasí.

Po dohodě organizátorů se zakladateli závodů bylo letošní významnou novinkou povolení elektrokol pro závodníky nad 65 let. Této výhody premiérově využily jen Helena Nyklová a Eva Sedláková. A s normálním kolem měly třetí do party Janu Monro.

Start byl určen, jako většinou, na druhou zářijovou sobotu v obvyklých 10:00 hodin. Za místo jsme vybrali Pomezí nad Ohří. Měli jsme k tomu několik důvodů. Výborná možnost parkování, za druhé restaurace s personálem ochotně akceptujícím naše požadavky. A za třetí, což bylo dost praktické, snadnější navigace hned po startu.

Nálada na startu díky tomu, že se vyplnila předpověď počasí, byla dobrá. A ani letos start nebyl prost menších či větších dohadů a handlování o pořadí na startu. Klidu na startu nepřidalo to, že jsme se startujícími potřebovali domluvit na sobotní i nedělní večeři a zhruba od třetiny ještě vybrat startovné. Přestože jsme byli na startu disciplinovaně půl hodiny před startem, hlavní vlna startujících začala přijíždět asi až v 9:45 hodin. Proto bychom chtěli do budoucna na všechny apelovat, kdo můžete, přijeďte o něco dříve, ať se největší nápor rozloží do většího časového úseku.

Začátek první etapy vedl proti proudu Ohře a zhruba po dvou kilometrech družstva vjela do Bavorska. Postupně projeli příhraničním městečkem Schirnding a zakrátko na to následoval pěkný výšlap od Karolínina pramenu až ke hradu Hohenberg. A poté po menším sjezdu následovalo převážně táhlejší a pozvolné stoupání až nad obec Výhledy. Posledních zhruba 8 kilometrů do Doubravy, cíle první etapy již následoval pohodový profil trati, tedy rovina nebo z kopce. V tomto úseku bylo daní za průjezd lesem málo příležitostí vymyslet kontrolní otázku. Přesto se domníváme, že kvalitní první tři čtvrtiny trasy tento nedostatek bohatě kompenzovaly.

Po našich předchozích zkušenostech z roku 2013 a 2016, abychom my pořadatelé stihli v pohodě a s časovou rezervou více než jedno pořadatelské stanoviště, je velmi obtížně proveditelné. A proto jsme se rozhodli po vzoru Luboše z předchozího roku více úkolů delegovat na jiné externí pořadatele. Do budoucna si myslíme, že zrovna tento druh úkolů by měl hrát čím dál významnější roli. Neboť právě při nich se projeví důvtip, šikovnost, znalosti a možná i inteligence startujících. Proto doufáme, že jste se pobavili při skládání věže z dřívek, házení šipek, poznávání vlajek či hudebních ukázek.

Po prvním dnu bylo ve vedení o 19 bodů družstvo č. 2 ve složení Edita Boboničová, Gabriela Javůrková, Jaromír Javůrek a Tomáš Javůrek před družstvem číslo 9 ve složení Ema Procházková, Martin Procházka a Petr Brož.

V neděli ráno po vydatné snídani (kdo si přivstal, měl větší výběr) se družstva rovnala na start ve stejném pořadí, avšak bohužel již bez družstva číslo 7.

Trasa z Doubravy zahnula u papírny, dále do obce Podhradí s krásnou hradní vyhlídkou. Pokračovala stále ve stoupání kolem přehrady Bílý Halštrov až do Vernéřova. Potom účastníci znovu přejeli hranice do Saského lázeňského městečka Bad Brambach, na jehož konci bylo důležité pořadatelské stanoviště se třemi úkoly, jednou obálkou + jednou kontrolní otázkou. Velká kumulace účastníků na tak malém prostoru a neznalost slepé mapy USA byla příčinou velké fronty, kterou jsme se snažili jak jen to šlo vybalancovat. A plně jsme chápali nervozitu čekajících. Bereme to jakou cennou zkušenost a zároveň se za toto omlouváme. Skutečně to nebylo naším záměrem. Úkol "puzzle USA" měl vypadat tak, kdo za 5 minut správně umístí největší počet států. Bylo pro nás zajímavé, poslouchat tipy a diskuse při odhadu vzdálenosti od stanoviště k ceduli.

V obci Plesná jsme se bohužel nevyvarovali jedné hrubší navigační chyby. Přesto, že jsme měli za to, že naše kontrola prospektu před tiskem byla docela důsledná. Faktem je, že vypadl jeden řádek. Opravdu nás to hodně mrzelo. Z Plesné přes Vojtanov, Hazlov a Vlastislav již vedla trasa bez větších stoupání místy po nekvalitním povrchu až do cíle opět v Pomezí nad Ohří. Jsme rádi, že se během závodu nikomu nic nestalo.

Oproti sobotě došlo ke změně na vedoucí pozici a první vítězství slavili všichni členové družstva číslo 9 Ema Procházková, Martin Procházka a Petr Brož. Gratulujeme Na druhé místo se díky vítězství ve druhé etapě dostalo družstvo číslo 6 ve složení Helena Nyklová ml., Jan Nykl a Petr Nykl. Třetí místo obsadilo družstvo číslo 2 Edita Boboničová, Gabriela Javůrková, Jaromír Javůrek a Tomáš Javůrek, které vedlo po prvním dnu.

Na závěr bychom chtěli všem poděkovat za účast a dále také všem spolupořadatelům podle pořadí úkolů: Petru Navrátilovi, Karlovi Marsovi, Mirce Podlešákové, paní Amonové, Lence a Zdeňkovi Šigutovým. A v neposlední řadě Filipovi Pejsarovi za zapůjčení vechtru.