10.-11.9.2022 se uskutečnil 28. ročník cyklistického závodu K293 tour. K plzeňskému Globusu, kde se startovalo, dorazilo celkem 38 účastníků a pouze 1 pořadatel (Jakub Mráz), byť byli původně „nasmlouvaní“ hned 3... Většina přijela autem, závodníci z K.Varů a okolí pak využili vypravený cyklobus.

Závodníci utvořili celkem 11 družstev o 3-5 členech. První vážnější komplikaci mělo chvíli po startu družstvo č. 7, jelikož jednomu z jeho členů praskl u kola řetěz. Se závadou se ale časem za pomocí servisního zásahu vypořádali a mohli tak pokračovat v soutěži. Dalším nevyzpytatelným faktorem bylo počasí: na startu to vypadalo na docela pěkný den, záhy se ale přihnaly z různých směrů přeháňkové mraky a doprovázely závodníky prakticky po celé trase, takže se střídavě moklo, schlo a zase moklo.

Po odjezdu od Globusu (který se označuje většinou jako „plzeňský“, přestože katastrálně se nachází již v Chotíkově) se závodníci vydali přes les do Ledců a dále po silnici do Příšova a Nevřeně, kde je čekala první obálka s teoretickými otázkami. Zatímco obec na fotografii (Bečov) poznala většina družstev, brzdnou dráhu Polského Fiatu správně odhadla pouhá 2 družstva.

Z Nevřeně se pokračovalo po polní cestě k hlavní silnici č. 20 (K.Vary – Plzeň), která se přejela a dále se jelo dlouhými lesními úseky přes Čeminy, Košetice do Líšťan, kde se nacházela druhá obálka s teoretickými otázkami. Zde se nacházely otázky „hudební“ – poznávačka písně dle notového zápisu (slavná Sound Of Silence od Simona s Garfunkelem) a hádání účastníků hudebního festivalu Trutnoff. Před tímto stanovištěm vzdala závod Kristýna Volfová z družstva číslo 1, nicméně projevila vůli pokračovat dále v pořadatelském vozidle (oranžová terénní Lada Niva), a tak pořadatel získal 2 pomocné ruce navíc, což se během závodu velice hodilo. V Líšťanech se většina závodníků občerstvila v restauraci Na Farmě.

Z Líšťan se pokračovalo polní cestou do Lipna, kde byl k vidění automat na včelí med (stal se i předmětem kontrolní otázky) a dále přes Luhov a Čerňovice (mezi těmito vesnicemi se nacházela třetí obálka s TO, kde hadovku smrdutou poznali všichni, ale s tarifem integrované dopravy Plzeňského kraje se správně vypořádaly jen 2 skupiny) do Pernarce, kde bylo původně u pěkné velké pizzerie naplánováno pořadatelské stanoviště. Leč pizzerie pár dní před závodem ukončila provoz, a tak se pořadatelské stanoviště posunulo o kus dál na kryté odpočivadlo s lavičkami ve vesničce Rozněvice. Zde si pořadatelé připravili pro závodníky obdobu někdejší televizní soutěže „Chcete být milionářem“. Otázky měly vždy 4 možnosti odpovědí, ve hře byly i možné nápovědy (např. 50 na 50 či přítel na telefonu). Nejdál se v soutěži dostala skupina č. 6, a to hlavně díky dvěma faktorům: ve svých řadách měla odborníka na lokální historii (Richard Melichar) a na telefonu účinnou nápovědu, která se dobře orientovala v nekonečném seriálu „Ulice“ (paní Poláková).

Závodníci si u soutěžení na pořadatelském stanovišti mohli dát i malé občerstvení, které jim přišlo velmi vhod; byť kilometricky byli již za polovinou, terénně nejnáročnější část etapy je teprve čekala. Z Rozněvic se jelo po nezpevněných cestách do Křelovic a odsud již po asfaltce do Krsova a Ostrova u Bezdružic. Ještě před ním se nacházela obálka č. 4, kde se hádal český film a rovněž zde byla i „vracecí“ otázka, jejíž správnou odpověď bylo možné najít na informační ceduli u pořadatelského stanoviště. Obě z otázek měly úspěšnost zodpovězení pod 50 %. Z Ostrova se jelo už prakticky pořád do kopce, respektive z kopce do kopce malebnou krajinou kolem městečka Úterý do Kláštera u Teplé (cestou byla poslední obálka, kde se poznával zpěvák a zvířata na informační ceduli u místa startu), kde se odbočilo k rybníku Betlém. Ve zdejším autokempu byl cíl první etapy, která měřila bezmála 70 km se stoupáním 1243 metrů.

S časovým limitem 8,5 hodiny se podařilo dobře vypořádat pouze čtyřem skupinám, které ho dodržely, případně překročily o jednotky minut (č. 3, 4, 6 a 11), ostatní skupiny čekala za jeho nedodržení rozsáhlejší penalizace; nejpozději (1:45 po limitu) dorazila do cíle skupina č. 7, na tom ale měla značný podíl již dříve zmíněná komplikace s prasklým řetězem. V jídelně autokempu na závodníky čekala večeře a sedělo, hrálo, debatovalo a popíjelo se do pozdních večerních hodin.

První etapu vyhrála skupina č. 6 o více než 100 bodů před skupinou č. 2, což skýtalo před druhou částí závodu solidní náskok. Třetí byla skupina č. 9 s 11ti bodovou ztrátou na druhé místo.

Druhá etapa byla o cca 8 kilometrů kratší a terénově méně náročná než ta první, čemuž odpovídal i o půl hodiny kratší časový limit, do kterého se tentokrát v pohodě vešly všechny skupiny. Od Betlémského rybníka se jelo převážně sjezdem – přes Zahrádku, Staré Sedlo a Křivce do Bezdružic (cestou se nacházela obálka č. 1, jejíž 2 otázky – poznávačka někdejšího kandidáta na prezidenta republiky Jana Sokola i detail z komediálního seriálu „The Big Bang Theory“ zodpověděli všichni správně), dále přes Novou Ves, Poloučany a Šipín; zde u přírodovědné cedule byla kontrolní otázka na brouka (bázlivec olšový) a poté závodníky čekal přes kilometr dlouhý strmý stoupák ke druhé obálce nad Šipínem. No a v ní – krom poznávačky českého města (Uherské Hradiště poznali všichni) se ukrývala zrada – otázka na ptáka, který se nacházel dole na informační ceduli vedle toho brouka. Kdo si ho při řešení kontrolní otázky nevšiml, měl 2 možnosti – vrátit se a vyšlápnout si kopec ještě jednou anebo se na to vykašlat, něco tipnout a jet dál. Jakou která ze skupin zvolila strategii, zaznamenáno není, nicméně 9 z 11ti skupin otázku zodpovědělo správně.

Za Šipínem se sjelo do – z první etapy již dobře známých – Rozněvic, kde se na tomtéž místě opět nacházelo pořadatelské stanoviště s malým občerstvením a soutěžním úkolem. Tentokrát se poznávaly objekty na obrázcích (stavby, lidé, zvířata, apod.), čím rychleji se uhodl výsledek, tím větší počet bodů. Úspěšnost byla lehce nad 50 %, výkony jednotlivých skupin relativně vyrovnané.

Z Rozněvic se chvíli jelo v protisměru první etapy (Pernarec – Čerňovice), poté přes vodní nádrž Hracholusky, Pňovany a Jeznou do obce Hracholusky, kde byla asi jediná možnost se ve druhé etapě najíst (byť se cestou nacházelo poměrně dost hospod, bohužel ale zavřených). Od vodní nádrže se přes les prudce vystoupalo do Újezdu nade Mží, kde na závodníky čekala předposlední obálka. Finsko i růžového králíka na Severce poznala správně většina skupin. Po polních a lesních cestách se pokračovalo do Čemin. Za nimi se nacházela obálka poslední, obec Kůští podle fotografie poznaly pouze 3 skupiny, byť se jednalo o malý chyták – pár kilometrů poté se projíždělo přesně okolo místa, které bylo na fotografii. Počet odpadkových košů ve Žluticích odhadlo správně 45 % skupin. Závěr etapy vedl přes Kumberk, již zmiňované Kůští a Chotíkov do cyklistického bufetu na Štuperku. Zde se závodníci v příjemném prostředí občerstvili a čekali na dojezd všech skupin a následné vyhlášení výsledků.

Přestože se skupina č. 2 snažila seč to šlo a druhou etapu vyhrála, na víc jak 100 bodový náskok skupiny č. 6 z první etapy to nestačilo, vítězem se tak stali Jakub Votápek, Martin Míček, Luboš Polák a Richard Melichar. Na druhém místě skončili Alena Kreslová, Jiří Bohdanecký, Kamil Kalaš, Milan Jakubčík a Milan Mayer, bronz pak poměrně senzačně obsadili nováčkové – skupina č. 8 ve složení Lukáš Kopecký, Jakub Kopecký a Tereza Kopecká (prvním stupněm základní školy povinná!), kteří jeli letos poprvé a vzhledem k náročnosti závodu se jednalo o úctyhodný výkon. Třetí příčku pak po první etapě o pouhých 7 bodů neobhájilo družstvo č. 9, a to především díky penalizaci za odstoupení jedné členky, která kvůli zdravotní indispozici neodstartovala do druhé etapy závodu.

Celkově lze 28. ročník závodu považovat za vydařený i přes proměnlivé výpadky počasí, sérii zavřených hospod a občasné brblání jednotlivců co se týče fyzické náročnosti první etapy. Odpovědí jim budiž precizní výkon nejmladších i nejstarších účastníků závodu, kteří si s ním bravurně poradili i bez remcání a mohou být na svůj sportovní výkon patřičně hrdí!