O víkendu 9. a 10. září 2000 se uskutečnil 6. ročník cyklistického závodu K293 TOUR. Zúčastnilo se ho zatím nejvíce účastníků v historii – celkem 20 závodníků utvořilo 8 družstev po 2 až 4 členech – a navíc se závodu poprvé v historii zúčastnil cizinec (Francouz Erik Putrycz), čímž se vlastně závod stal mezinárodním. Stejně jako rok předtím se potvrdilo, že přesunutí termínu konání závodu z druhého říjnového víkendu o měsíc dříve bylo velmi dobrým tahem – počasí se totiž opět vydařilo. Novinkou bylo místo startu, které se vrátilo do Tuhnic, tentokrát do Šumavské ulice.

Závodníci vytvořili tato družstva:
1. Olga Hofmanová, Kamila Hofmanová, Helena Nyklová 2,
2. Slávka Šemberová, Martin Havelka,
3. Tomáš Buriánek, Pavla Papežová,
4. Albert Regner, Miloš Madroň, Martin Míček, Tomáš Gajar,
5. Jan Nykl, Petr Drahoš,
6. Helena Nyklová, Pavel Kneř,
7. Hana Menclová, Jakub Votápek,
8. Vladimír Mencl, Andrea Widtmanová, Erik Putrycz.

V 10.00 hodin odstartovala první skupina a v desetiminutových intervalech ji následovaly skupiny další. Závodníci se vydali stezkou směrem na Zámecký vrch. Cestou je již čekala první kontrolní otázka – objekt za zelenými vraty byl střežen kamerovým zabezpečovacím systémem. Ze Zámeckého vrchu se pokračovalo lesem přes Linhart do Doubí. Závodníci zjistili, že na levé stránce mramorové knihy je napsáno číslo 1930, že na křižovatce u sudu jsou v nadmořské výšce 610 m a že vila mezi Juttou a Andreou se jmenuje Johanna.

Teprve na 11. kilometru etapy opustili závodníci Karlovy Vary, což doprovázelo hledání první obálky s otázkami u cedule chráněné krajinné oblasti. Se zkratkou TAZ si poradilo pět skupin, když správně odpověděly „Trnavské automobilové závody“, taktéž pět skupin správně určilo, že pravá jména Buda Spencera a Terence Hilla jsou Carlo Pedersoli a Mario Girotti. Dále se pokračovalo ke Svatošským skalám, u nichž závodníci zjistili, že skála mezi „Zámkem“ a „Tchánem“ se jmenuje „Tchyně“.

Pak se trasa stočila od Ohře nahoru – do prudkého kopce – a pokračovalo se cestou, která se neustále zhoršovala (z asfaltky až po velmi náročnou lesní stezku), a kterou závodníci dojeli do Bošířan. Než sem však závodníci dorazili, museli ještě zjistit barvu kolečka na směrové ceduli (bylo žluté) a spočítat příčky žebříku na posed (8).

V Bošířanech na závodníky čekali organizátoři s kamerou, aby zaznamenali jejich reakce nejen po zdolané první třetině etapy, ale především po zdolání několika posledních desítek metrů. Závodníci sem dojížděli jednotlivě, ale již s velmi zamíchaným pořadím (nejdříve přijelo družstvo č. 3, pak 2, 4, 5, 1, pak společně družstva č. 6 a 7 a na závěr družstvo č. 8). K překvapení organizátorů převládala mezi závodníky veselá nálada a někteří jedinci ukazovali, že mají sil ještě velký nadbytek – například Tomáš Gajar, když pořadatelům předváděl, jak se dá na kole skákat.

Na tomto stanovišti závodníci sečetli kilometrické údaje na rozcestníku (21,5) a vydali se odpočinkovým úsekem přes Horní Slavkov do Lokte. Cestou našli druhou obálku s otázkami a měli odpovědět na otázku, jak se jmenuje vrah Johna Lennona, a spočítat, kolik by potřebovali pětikorun, aby vážily dohromady 1 kg. Vraha – Marka Davida Chapmana – jmenovaly správně pouze 2 skupiny (ve špatných odpovědích bylo dvakrát jméno zkomoleno na Chatman, jednou bylo uvedeno, že to byl „nějakej hajzl“). S pětikorunami to bylo jednoznačnější – jen jedna skupina neodpověděla, že k váze jednoho kilogramu je jich potřeba 208. Těsně před Loktem ještě závodníci zjistili, že v růžové stavbě se prodává porcelán, a z nápisů na železničním mostě, že Ája miluje Davítka.

V Lokti, který se nacházel v polovině etapy, se většina účastníků občerstvila v hostinci Za vodou. Pak se pokračovalo přes Nové Sedlo a Chodov do Božičan. V tomto úseku závodníci zjistili, že partnerským městem Lokte je Illertissen, že Franz Goldhamer zemřel 11.6.1906, našli třetí obálku s logickým úkolem (všichni správně odhalili, že lháři jsou Milada a Radek) a se zeměpisnou otázkou (6 skupin správně napsalo, že území Československa se do tehdejšího SSSR vejde 175x), sečetli čísla na garážích (567) a spočítali počet červených pruhů na závoře (26).

V následném úseku z Božičan směrem na Nejdek na závodníky čekala čtvrtá obálka, na jejíž otázky družstva odpovídala se střídavými úspěchy (5 jich správně odpovědělo, že tequila se vyrábí z plodů agáve, 6 družstev správně zaškrtlo, že první sólové album Daniela Landy se jmenovalo Valčík). Pak závodníci opsali číslo pod červeným křížem (23) a těsně před tím, než sečetli všechna čísla na směrové tabuli (214), je čekalo místo, kde obdrželi od organizátorů malé občerstvení v podobě čokoládového bonbónu. Zde bylo pořadí průjezdů jednotlivých skupin opět velmi rozmíchané – nejdříve tudy projelo družstvo č. 2 (to bylo dokonce tak rychlé, že ho zde pořadatelé už ani nezastihli), pak postupně družstva č. 3, 5, 7, 1 a nakonec 4, 6 a 8.

Pak se ze silnice odbočilo do Pozorky (při tom závodníci odpověděli, že v  objektu se nachází „ohrožený“ prostor) a pokračovalo se lesní cestou do Oldřichova. Cestou závodníci našli poslední pátou obálku. Zatímco odpověď na první otázku jim nedělala problémy (7 správných odpovědí, že havárie jaderné elektrárny v Černobylu byla v roce 1986), tak na otázku „za jak dlouho se vylíhne včela dělnice po nakladení vejce včelou královnou?“ odpověděly správně, že za 20 dní, jen skupiny dvě. Následovalo zjištění nejnovější cedule na rozcestníku (1994) a poslední úsek z Oldřichova do Perninku, ve kterém ještě závodníci opsali nápis „SO 2“ na bílé cedulce a zjistili telefonní číslo budky (0164 892 517).

První etapa měřila 58,5 kilometrů a její cíl byl v Perninku pod nádražím. Sem dorazilo nejdříve družstvo č. 2, pak postupně družstva č. 3, 5, 7, 1, 4, 6 a 8, z nichž čtyřem posledním se nepodařilo splnit časový limit 9 hodin (o 25, 6, 28 a 23 minut).

Pro případ rovnosti konečného počtu bodů se tak jako každoročně uskutečnil meziúkol. Tentokrát závodníci házeli malými kolečky tvaru mince tak, aby dopadla co nejblíže k vymezené čáře. Každé družstvo mělo tři pokusy a počítal se vždy jen ten nejlepší. Nejpřesnější byla skupina č. 5, které se podařilo kolečko umístit přímo na čáru. Druhá skončila skupina č. 2 (pouze 3 cm od čáry), třetí skupina č. 8 (6 cm od čáry).

Po meziúkolu vyhlásili pořadatelé průběžné výsledky, po nichž se účastníci odebrali do obce na večeři. Všude však bylo plno, a tak většina z nich skončila v pivnici Kongo, kde se nevařilo, a proto se zde muselo uplatnit pravidlo pivo je tekutý chleba.

Po první etapě na tom bylo nejlépe družstvo č. 7 (Hana Menclová, Jakub Votápek) , druhé skončilo družstvo č. 4 (Albert Regner, Miloš Madroň, Martin Míček, Tomáš Gajar) a třetí družstvo č. 5 (Jan Nykl, Petr Drahoš).

Druhá etapa vedla nejdříve do Abertam. Cestou závodníci opsali číslo z  popelnice pod zeleným přístřeškem (355), zjistili, že cedule v Abertamech na náměstí odkazuje na „dřevitou vlnu“ a že rekreační středisko OkÚ Karlovy Vary má číslo 343. Pak na závodníky čekalo jedno z mála stoupání v  této etapě - z Abertam na Hřebečnou. Při tom závodníci sečetli cifry na směrové ceduli na rozcestníku (61) a našli první obálku. A zatímco všechny skupiny správně odpověděly, že nejbližší zimní olympijské hry budou v  Salt Lake City, tak na otázku „kolik bylo celkem promítnuto filmů na 35. ročníku karlovarského filmového festivalu“ správně odpověděly jen skupiny tři (filmů bylo 293).

Nad Hřebečnou závodníci odbočili na cestu, kterou se kolem Mrtvého rybníka dostali až na Abertamskou křižovatku. V tomto pětikilometrovém úseku na ně čekaly dvě kontrolní otázky v podobě spočítání bílých pruhů na závoře (3) a vynásobení všech kilometrických údajů na rozcestníku u Mrtvého rybníka (31050). Na Abertamské křižovatce závodníci zjistili, že zde má reklamu pivo „Gambrinus“ a pokračovali převážně klesajícím třináctikilometrovým úsekem přes Mariánskou a Merklín do Hroznětína. Před Mariánskou nejdříve zjistili, že v každém pokoji hotelu Sibera je barevná televize, v Mariánské našli druhou obálku, ve které si bez chyby poradili s přiřazením názvů alb k interpretům a naopak jen jednou správně odpověděli, že nejvíce výpadků v provozu v karlovarské MHD v  roce 1999 měl autobus typu Ikarus 405.

V úseku mezi Mariánskou a Merklínem závodníci zjistili, že zákaz vjezdu před objektem Ústavu sociální péče neplatí pro zásobování, že občerstvení v  malém baráčku není otevřené ve středu, že bílá cedule pásma hygienické ochrany se nachází na bříze, že zákaz skládky za zeleným plotem je pod pokutou 20.000 Kč a že na fotbalovém hřišti mají domácí střídačku na levé straně. V  Merklíně se většina skupin občerstvila ve zdejší restauraci. Za obcí pak na ně čekala třetí obálka. Tentokrát byla úspěšnost odpovědí vysoká – všechny skupiny odpověděly správně, že pravé jméno zpěvačky Petry Janů je Jana Petrů, a jen dvě skupiny se netrefily do tolerance v celkovém počtu vyrobených automobilů značky Trabant (bylo jich vyrobeno 3.096.099, tolerovalo se ±500.000).

V Hroznětíně závodníci opsali, že zdejší truhlářství vyrábí plovoucí podlahy, a pokračovali přes Odeř, Ruprechtov a Velký Rybník do Sadova. Cestou zjistili, že dům č. 26 v Odeři je střežený služebním psem, že v ohradě před Ruprechtovem se pohybují býci, že malý krámek ve Velkém Rybníku se jmenuje „Hastrmánek“, a našli čtvrtou obálku. Pět skupin správně odpovědělo, že vítězka finále soutěže Miss 2000 Michaela Salačová měla soutěžní číslo 3, a rovněž pět skupin správně zaškrtlo, že Aksumské království bylo založeno na území dnešní Etiopie.

V Sadově závodníci zjistili, jakou rychlostí se může podle dopravní značky jezdit v jedné z bočních ulic (15 km/h), a přes Dalovice (kde zjistili, že prodejna smíšeného zboží má v sobotu otevřeno do 11.00 hodin) , a Drahovice (kde na ně čekal poslední úkol v podobě zjištění vzdálenosti k východišti značených tras – 1,5 km) dojeli do místa cíle v Šumavské ulici. Zde se ukázalo, že limit na projetí druhé etapy byl velmi mírný, neboť většina skupin dorazila do cíle už kolem hodiny a půl před jeho vypršením. Některé ze skupin tohoto času využily k návštěvě míst s připojením k internetu a snažily se doplnit si co nejvíce chybějících odpovědí.

Druhá etapa měřila 42,6 kilometrů. Nejlépe se v ní umístilo stejně jako v etapě první družstvo č. 7 (Hana Menclová, Jakub Votápek), když neztratilo ani jediný bod. Druhé skončilo družstvo č. 6 (Helena Nyklová, Pavel Kneř) a třetí družstvo č. 3 (Tomáš Buriánek, Pavla Papežová).