O víkendu 8. a 9.9.2007 se uskutečnil 13. ročník závodu K293 TOUR. Po dvou předešlých ročnících, kdy se začalo startovat mimo Karlovy Vary, se start závodu poprvé přenesl západním směrem - do Sokolova. Protože předpovědi hlásily na víkend ošklivé počasí, nebyl očekáván velký počet závodníků (několik se jich také kvůli počasí předem omluvilo). Obavy organizátorů tak byly naplněny a na start se dostavilo nejméně závodníků za posledních 9 let - pouhých 12. Přesto se alespoň podařilo sestavit 5 družstev. Závodníci, kteří se dostavili na start, však brali zamračenou oblohu a chladnější počasí spíše s humorem, jako třeba družstvo č. 4 se slovy „Ono se určitě ještě udělá krásně“. Krásně se sice neudělalo, ale většina času 1. etapy aspoň zůstala bez přeháněk.

Závodníci vytvořili těchto 5 skupin:
1. Richard Melichar, Jakub Votápek
2. Hana Regnerová, Albert Regner
3. Jakub Mráz, Slávka Havelková
4. Jana Nyklová, Helena Nyklová 2, Petr Šneberk
5. Kamil Kalaš, Marek Flaška
Ke skupině číslo 1 se ve druhé etapě ještě navíc přidala Alena Kostková.

První část závodu vedla od sokolovského vlakového nádraží přes Svatavu do Krajkové. V Krajkové se ten den zrovna konala vojenská přehlídka a při té příležitosti byla zdejší telefonní budka zabalena do maskáčové plachty. To by byla na první pohled celkem nevýznamná úprava, kdyby tato telefonní budka nefigurovala v prospektu popisu trasy jako orientační bod před odbočením. A tak se stalo, že skupina č. 5 neodbočila a organizátoři na ni marně čekali s kamerou na stanovišti u kamenné zídky nad Krajkovou. Tato kamenná zídka nebyla jen tak obyčejným stanovištěm - nacházely se zde nahrané audiokazety a jednotlivá družstva měla poznat interpretku, která písně na kazetách nazpívala. A to nebyl vůbec jednoduchý úkol, neboť už prvotním problémem, který muselo každé družstvo vyřešit, bylo, kde vůbec tuto kazetu přehrát.

Na stanoviště s kazetami se nakonec dostalo i poslední páté družstvo, a tak se mohli organizátoři posunout za ostatními závodníky dále po trase, která pokračovala přes Milhostov do Nebanic. A právě v Nebanicích byla většina skupin dostižena. A nebylo to nikde jinde, než ve zdejší hospodě U zlaté podkovy, což se i dalo předem očekávat vzhledem ke kontrolní otázce na značku televize v hospodě. Posilněni dobrým jídlem a pitím se závodníci vydali na zbývající část 1. etapy, vedoucí přes Odravu, Lipoltov, Salajnu, Dolní Žandov a Starou Vodu do kempu ve Velké Hleďsebi u Mariánských Lázní, kde byl její cíl.

Při příjezdu jednotlivých skupin začínalo trochu pršet, a tak se jednotliví závodníci ubytovali, odevzdali vyplněné formuláře s odpověďmi a přesunuli se do místní hospůdky. Vidina pohodlného posezení v hospůdce a chutného čerstvě natočeného piva však zřejmě u družstva č. 1 zapříčinila opomenutí zapsání Lucie Bílé coby interpretky písní na audiokazetě, a tak se toto družstvo muselo v průběžném pořadí po první etapě spokojit až s posledním pátým místěm. Pokud by jméno zpěvačky na jejich formuláři nechybělo, posunulo by je až na místo druhé a v konečném pořadí závodů dokonce na místo první. Nejlépe si v první etapě vedlo družstvo č. 5, které si udělalo slibný náskok 23 bodů na družstvo č. 4. Časový limit se podařilo splnit všem.

V hospůdce se uskutečnil meziúkol. Ten byl víceméně chytákem, a tak šlo spíše o to, kdo nejrychleji tento chyták odhalí. Družstva měla za 1 minutu napsat co nejvíce českých slov, ve kterých se po R nepíše tvrdé Y. Každého samozřejmě nejdříve napadlo vymýšlet slova, ve kterých se po R píše měkké I, a jejich vymýšlení šlo samozřejmě docela těžko, ale po odhalení chytáku, že slova, ve kterých se po R nepíše tvrdé Y, jsou prakticky jakákoli slova obsahující souhlásku R, tak už to šlo lehce. Nejrychleji chyták odhalila družstva č. 1 a 2 a tak se v meziúkolu umístila nejlépe.

Druhý den ráno docela hustě pršelo, a tak se asi nikdo na kolo moc netěšil, ale nakonec všichni včas odstartovali a vydali se směrem na obec Valy. A hned první kontrolní otázka, která se nacházela ve zmíněných Valech, nebyla vůbec jednoduchá. Zjistit cenu pečeného kolena s hořčicí a křenem v zavřené hospodě jde totiž docela špatně. Přesto se to čtyřem skupinám podařilo. V následujícím lesním úseku na závodníky čekala maringotka s černým číslem 10949. Otázce na součin jednotlivých cifer se asi každý jen zasmál a bez složitějšího počítání zapsal výslednou nulu. Kdo si ale čísla nezapsal nebo aspoň nezapamatoval, tak neměl moc velkou radost po otevření obálky na stanovišti po 5 kilometrech, kde byla otázka na součet těchto cifer. Některé skupiny čísla opsaná měly, některé se k maringotce vracely a některé součet evidentně jen odhadly (samozřejmě špatně).

Trasa dále pokračovala do Kladské, kde závodníky zastihla první větší průtrž, před níž se většina schovala do zdejší restaurace. Protože ale ani po delší době stále nepřestávalo pršet, vydali se všichni dále po trase do obce Lazy a následným pohodovým téměř osmikilometrovým klesajícím úsekem do Kostelní Břízy. Tento pohodový úsek však vzhledem k neutichajícímu dešti ocenil asi jen málokdo. Při příjezdu do Kostelní Břízy se konečně počasí trochu umoudřilo, přestalo pršet a sem tam se ukázala i modrá obloha.

V poslední části 2. etapy zavítali závodníci do obcí Kamenice a Lobzy a dojeli do Sokolova, kde byl ve zdejší restauraci Hamburg cíl závodů. Přes ošklivé počasí se většině skupin podařilo splnit celkem náročný limit 6 hodin. Jediná skupina, které se to nepodařilo, však přetáhla jen o pouhé 2 minuty. Ve 2. etapě se nejlépe vedlo družstvu č. 2, dohnat ztrátu na družstvo č. 5 se jim ale o pouhé 3 body nepodařilo, a tak družstvo č. 5 mohlo slavit vítězství v celém závodě.