V sobotu a neděli 14. a 15. září 2002 se uskutečnil 8. ročník
cyklistického závodu K293 TOUR. První novinkou závodu bylo místo startu.
Atelier v Tuhnicích vystřídalo pohostinství u Doubku. Všichni závodníci
tak mohli ocenit nejen to, že si mohou před startem pohodlně sednout, ale
především možnost občerstvení připravenými párečky, polévkou, či jen něčím
k pití.
Své ovoce sklidilo i zavedení penalizace za pozdní příjezd na start – všichni
závodníci (kromě jedné předem nahlášené výjimky) totiž dorazili na start včas
(i když otázkou je, nebyla-li větší motivací restaurace než ona penalizace).
Hned v úvodu však byl velkým zklamáním pro pořadatele počet účastníků –
zatímco v roce 2000 se závodu účastnilo 20 závodníků, bylo letošních 13
nečekaně málo. Tento nízký počet se projevil i při sestavování družstev –
závodníci vytvořili pouze čtyři:
družstvo č. 6 – Jakub Mráz, Alena Kostková;
družstvo č. 2 – Helena Nyklová 2, Olga Hofmanová, Eva Sedláková, Petr Sedlák;
družstvo č. 3 – Hana Menclová, Jana Nyklová, Jakub Votápek;
družstvo č. 4 – Martin Míček, Albert Regner, Tomáš Gajar, Jan Nykl.
Protože se měla Alena Kostková dostavit na start později a spolu s Jakubem
Mrázem (na kterého původně zbylo první družstvo) vyrazit jako poslední, bylo
toto družstvo označeno na jejich přání jako č. 6.
Jako první odstartovalo v 10.10 hodin družstvo číslo 2, o deset minut
později číslo 3. Poté byla trochu větší prodleva, neboť čtvrtá skupina se
ještě dvacet minut po svém startu stále občerstvovala. Nakonec odstartovala
krátce před jedenáctou se skoro půlhodinovým zpožděním. O čtvrt hodiny později
dorazila poslední závodnice – Alena Kostková, a tak v 11.20 mohlo vyrazit
i poslední družstvo č. 6.
Počasí se během závodu i tentokrát vydařilo (i když tak ideální jako v
letech 1999 a 2000 nebylo) – z polojasné oblohy se závodníkům poměrně
často ukazovalo slunce, díky němuž vystoupila teplota až na 20°C.
Závodníky však hned v úvodu zahřálo několik táhlých kopců (první hned po
startu při cestě starou pražskou silnicí ke karlovarské hvězdárně). Trasa dále
pokračovala přes Kolovou do Stanovic, dolů k řece Teplé a dalším
stoupáním přes Kfely do Horního Slavkova. Zde už bylo pořadí průjezdů
promíchané – na první pozici se dostalo družstvo č. 3.
Těsně před Horním Slavkovem na závodníky čekal úkol v podobě odhadu
vzdálenosti dvou fotbalových branek. Závodníci ke změření použili několika
různých metod (od krokování po odvalování papíru formátu A4) a k údivu
pořadatelů dospěli k relativně přesným výsledkům – 34,4 m, 37,45 m, 37,76
m, 37,8 m – správná odpověď byla 37,75 m.
Horní Slavkov však závodníci minuli jen okrajově a přes Háje dojeli do Krásna,
kde se (až na družstvo č. 2) všichni občerstvili ve zdejších pohostinstvích.
Díky tomu, že zmíněné druhé družstvo občerstvení vynechalo, vrátilo se zde
pořadí průjezdů do stejného stavu jako při startu – z Krásna odjela
skupina č. 2 v 13.35, č. 3 v 13.42, č. 4 v 13.48 a č. 6 v
13.55. Z uvedených časů je vidět, že šesté družstvo bylo i družstvem
nejrychlejším – startovalo 70 minut po družstvu č. 2 a zde na něj ztrácelo už
jen minut 20.
Trasa dále vedla přes Podstrání a nahoru do kopce k letišti u bývalého
Vranova. Zde na závodníky čekal pohodový desetikilometrový lesní úsek, na
jehož konci všichni dorazili do Kladské. Kontrolní otázka „Jak se jmenuje
zdejší hospoda, v níž kalkuloval ceny Jaroslav Straka?“ přímo vybízela ke
způsobu strávení času ve zdejší lokalitě. První sem dorazilo o půl čtvrté
družstvo č. 3, následované v krátkém sledu i ostatními.
Po téměř hodinovém „nabírání sil“ čekal na závodníky již relativně pohodový –
dojezdový úsek s převážně klesající trasou – nejdříve stále z kopce
až do Pramenů a po krátkém stoupání ke Křížkům po rovině a následně z
kopce až do Bečova.
Cílem 1. etapy byl kemp v Bečově. Sem jednotlivá družstva dorazila ve
shodném pořadí, v jakém odstartovala – první č. 2 (v 17.45), č. 3 (v
17.57), č. 4 (v 18.13) a č. 6 (v 18.42). Družstvu č. 4 však chyběl jeden člen,
který se vracel do Krásna zjistit správnou odpověď na jednu z otázek.
Když i přes veškerou snahu Jan Nykl dorazil až 7 minut po limitu, bylo toto
družstvo jediným s trestnými body za nesplnění limitu.
Následoval již tradičně meziúkol. Závodníci se trefovali míčky do nádob v
různých vzdálenostech a za úspěšný pokus dostávali body (za nejvzdálenější
nádobu samozřejmě nejvíce). Nejlépe si v meziúkolu vedlo družstvo č. 4, o
druhé místo se musel uskutečnit rozstřel (družstva č. 2 a 3 naházela stejně
bodů), z něhož vzešlo lépe družstvo č. 3.
Po meziúkolu se všichni přesunuli do jedné z bečovských restaurací, kde
kromě večeře a následné zábavy (hrálo se na harmoniku, na housle i na flétnu)
byly vyhlášeny výsledky 1. etapy. Nejlépe se v ní umístilo i zároveň
nejrychlejší družstvo č. 6 (Jakub Mráz, Alena Kostková), druhé č. 3 (Hana
Menclová, Jana Nyklová, Jakub Votápek), a třetí č. 2 (Helena Nyklová 2, Olga
Hofmanová, Eva Sedláková, Petr Sedlák).
Druhý den ráno čekalo na závodníky trochu chladnější počasí než v
předchozím dni – přes noc dokonce pršelo, ráno ale déšť ustal a sem tam přece
jen vykukovalo sluníčko. Od deváté hodiny se už začali postupně jednotliví
závodníci probouzet a vylézat z chatek. Pro žádnou skupinu tak nebyl
problém včas odstartovat – startovalo se mezi desátou a jedenáctou.
Ještě před startem však mohli všichni shlédnout akrobatické vystoupení jednoho
ze závodníků, který se rozhodl sjet dětskou skluzavku na kole.
Druhá etapa by se dala nazvat „vracecí“ – nacházelo se v ní totiž několik
zpětných otázek – otázek, které se vždy týkaly některého z již projetých
stanovišť. A tak se často stávalo, že závodníci potkávali své kolegy z
jiných družstev jak se vrací zjistit správnou odpověď na některou z
otázek.
Narozdíl od loňska, kdy měla 60 kilometrů, byla letos druhá etapa spíše
oddechovou – na závodníky čekalo 42 kilometrů po minimálně kopcovitém terénu.
První část etapy vedla lesem na silnici Hlinky – Přílezy, přes Český Chloumek,
Javornou a Německý Chloumek do Bochova. Z této části se závodníci nejvíce
zdrželi v Javorné u modré pumpy, když opisovali ze zdejšího rozcestníku
údaje v domnění, že na ně bude v některé z následujících obálek
otázka. Otázka však byla na písmena na sloupech před Javornou, kterých si
všimlo pouze družstvo č. 6. A tak zatímco družstvo č. 4 se vracelo bez váhání,
družstvo č. 3 ujelo ještě půl kilometru, po kterém se snažilo správnou odpověď
„odvodit“, ale to se nepodařilo, a tak byl jeden z jejích členů stejně
vyslán zpět. V Bochově, který se nalézal přesně v polovině, se pak
zastavila většina závodníků na občerstvení.
Dále se pokračovalo přes Bražec, Stružnou, Žalmanov, Andělskou Horu a Olšová
Vrata až do cíle – pohostinství u Doubku. V Bražci, kde na závodníky
čekali pořadatelé s kamerou, už z některých závodníků čišela únava –
například, když všichni členové čtvrtého družstva stanoviště s kontrolní
otázkou přejeli a museli se vrátit.
Do cíle dorazila jednotlivá družstva opět v nezměněném pořadí. Přes
našponovaný limit 5 hodin se ho nepodařilo splnit pouze skupině č. 2, a to o
pouhé dvě minuty. Nejlépe si vedlo družstvo č. 3 (Hana Menclová, Jana Nyklová,
Jakub Votápek), druhé skončilo družstvo č. 4 (Martin Míček, Albert Regner,
Tomáš Gajar, Jan Nykl) a třetí č. 6 (Jakub Mráz, Alena Kostková).
