Ve dnech 11.-12.9.2010 se uskutečnil další ročník cyklistického závodu K293 tour. Po 15 letech, kdy K-tour získala svoji současnou tvář a pevná pravidla, kdy se také v pořádání závodu střídali její zakladatelé Jakub Mráz a Luboš Polák, a kdy se zdálo, že slavnému závodu nemůže již ublížit žádná skutečná pohroma, dostal pořádání na starosti Richard Melichar. Díky souhře mnoha pozitivních okolností se ukázalo, že K-tour přežije i svůj šestnáctý ročník. Hned úvodem by bylo vhodné říci, že 16. ročník přežili také všichni účastníci i sám organizátor.

Start první i cíl druhé etapy byl ve Žluticích, kam také dorazil hojný počet účastníků. Někteří využili tradičně vypravený cyklobus z Karlových Varů, někteří přijeli z dalekých krajů po vlastní ose. Celkem se sešlo 23 nadšených cyklistů, kteří utvořili 8 družstev. Závod byl zahájen v 10:00 hodin a startovalo se v desetiminutových intervalech.

První etapou se jako stříbrná nit proplétala říčka Střela. Dvakrát podél ní závodníci jeli a jednou ji překročili, aby se od ní nakonec vzdálili tím nejkrutějším způsobem. Vzhledem k tomu ale byli zpočátku ušetřeni výjezdu na vrch Vladař, po jehož úbočí trasa vedla. Otázky v obálkách byly snadno k nalezení a většinou i snadno k zodpovězení, pokud soutěžící sledovali trasu a četli informační tabule. I většina kontrolních otázek byla vcelku snadných. Menší potíže působilo určení dlouhého Dlouhého vrchu nad Žluticemi, naopak jméno piva vařeného v Chyši si každý rád ověřil.

Zhruba v polovině etapy přišlo vhod velmi příjemné zahradní občerstvení v Žihli. Poté ale téměř všem zamotala hlavu prsť z bojiště u Sokolova, správnou odpověď měla jen polovina soutěžících. Trasa dále vedla krásnou krajinou kolem bývalého statku Kalec, odkud se určovala vzdálená zřícenina Radyně. Díky pěknému počasí a dobré viditelnosti ji poznali téměř všichni.

Poslední třetina závodu začala prudkým stoupáním od řeky Střely západním směrem do vsí Pláně a Hvozd. V Pláních byl nachystán asi největší chyták, kdy správné řešení  dotazu na název točeného piva v zavřené hospodě neindikoval ani vývěsní štít, ani nápis na dveřích, ale křídou popsaná tabule s aktuální nabídkou. Správně otázku zodpovědělo pouze zkušené družstvo č. 6. Nevýhodou dalšího úseku bylo to, že soutěžící sice míjeli několik hospod, ale všechny byly v tuto denní dobu zavřené.

Cesta dále pokračovala na západ, většinou už lesem, a cílem se ukázal kemp v Melchiorově Huti, kam už K-tour kdysi směřovala. Etapa, která měřila 64,6 km, patřila k těm náročnějším. Většina družstev bojovala s únavou i s časovým limitem, ovšem největší překročení limitu bylo jen 20 minut.

Po ubytování následovala večeře, na účastníky čekal velký pekáč plný bramboráků, a také večerní zábava, jenž ovšem nepřekonala dávný bujarý večírek na stejném místě, zřejmě i díky absenci hudebních nástrojů. na druhou stranu někteří závodníci potřebovali dočerpat energii na druhý den, který sliboval také dostatečně dlouhé putování.

V neděli byl start již v 9:00 hodin a intervaly byly zkráceny na 5 minut. Startu předcházela doplňková disciplína, a tou byl minigolf. Nejlépe nástrahy tří zlomyslně vybraných jamek zvládlo družstvo č. 7, naopak nejvíce si hry užilo družstvo č. 2.

Druhá etapa vedla opět pěknou krajinou a jedním z jejích vrcholů byla i návštěva hradu Preitenstein (Nečtiny), kde započalo historické trápení družstva č. 8. Obálky totiž jako druhou otázku obsahovaly vždy obrázek nějakého českého hradu, který měli závodníci poznat. Na Nečtinách se také určoval půdorys zachované zříceniny.

Cesta se klikatila kolem Manětína (kde se opět ukázaly slabiny českého pohostinství), Doubravického vrchu a Vlkošovické tvrze. U vesnice Prohoř došlo ke dvojímu dělení, družstvo č. 6 vyslalo ze zdravotních důvodů jednoho člena zkratkou a družstvo č. 1 vyslalo z orientačních důvodů jednoho člena správnou cestou. Všichni oddělení se pak v cíli sešli, a jelikož alespoň část každého z těchto družstev projela správně celou trasu, výsledky jim byly započítány.

Na břehu Horního Hrádeckého rybníka byla umístěna nejhůře přístupná obálka, na kterou ale všechna družstva dosáhla. Před jejím otevřením družstvo č. 8 prohlásilo, že "jestli v obálce bude další debilní hrad, tak ho s jistotou nepoznají". A bylo tomu skutečně tak.

Další cesta směřovala přes Brložec a Štědrou do Žlutic. I závěr druhé etapy byl poměrně dlouhý a bylo i oblíbené počítání, tentokrát na kraji rybníka. I ve druhé etapě došlo na několik bodových odpočtů z důvodu překročení časového limitu. Účastníci se shodli, že obě etapy byly poměrně dlouhé a náročné, nicméně vedly pěknou krajinou a i díky pěknému počasí se závod vydařil.